8 C 227/2020-15 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalované zaplacení částky 16 700 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit 7 400 Kč jako součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 400 Kč, odměny za administrativní zpracování smlouvy ve výši 2 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit v 58 pravidelných týdenních splátkách ve výši 300 Kč. Žalovaná však řádně a včas nesplácela, poslední splátka byla zaplacena dne [datum]. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky, která činila na dlužné jistině 10 000 Kč a na dlužném poplatku 6 700 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy ze dne [datum] a žalované bylo postoupení oznámeno dopisem z téhož dne. Schopnost žalované úvěr splácet byla ověřena na základě jí uvedených údajů v zákaznické kartě. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná svůj souhlas vyslovila postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř. 4. Z listiny označené jako„ Smlouva o půjčce“ podepsané žalovanou dne l [datum] pod [číslo] soud zjistil, že jejím obsahem je ujednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou o uzavření smlouvy o úvěru ve výši 10 000 Kč. Součástí ujednání je prohlášení, že žalovaná převzala peněžní prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit poplatek ve výši 7 400 Kč sestávající z úroku ve výši 1 400 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatku za volitelný hotovostní režim splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku splácet v 58 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 300 Kč. Z části označené jako smluvní podmínky soud zjistil, že dle čl. 1 v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše úrokové sazby 23,72 % p.a. Úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. V případě, že dojde ve smyslu čl. 9 věty druhé těchto podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Dle čl. 9 je smlouva uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. 5. Z listiny označené jako„ Zákaznická karta“ ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná uvedla své příjmy ve výši 13 500 Kč a výdaje 6 000 Kč (nájem 1 000 Kč, výdaje na domácnost 5 000 Kč). Uvedla, že je zaměstnána na dobu určitou do [datum] a žije s rodiči. Příjmy a výdaje byly ověřeny výplatními páskami, pracovní smlouvou a výpisem z účtu. 6. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek soud zjistil, že jejím obsahem je ujednání mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem o postoupení pohledávek dle příslušné přílohy. Smlouva byla podepsána dne [datum]. Ze seznamu pohledávek soud dále zjistil, že byly postoupeny pohledávky za žalovanou. Z dopisu ze dne [datum] pak vyplývá, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno právním předchůdcem žalobkyně. 7. Z dopisu ze dne [datum] soud zjisti, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 8. Po právní stránce soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen "o.z.), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen“ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Podle § 1968 věta první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V daném případě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit poplatek 7 400 Kč, jehož součástí byl smluvní úrok (vypočtený pro dobu řádného a včasného splácení úvěru), administrativní poplatek za poskytnutí úvěru a poplatek za hotovostní inkaso splátek v místě bydliště žalované. Žalovaná sama zvolila hotovostní způsob splácení úvěru, ve smlouvě měla možnost zvolit hrazení bezhotovostně převodem na bankovní účet bez zaplacení poplatku. Schopnost žalované úvěr splácet byla zjištěna na základě jí uvedených údajů, přičemž její příjmy a výdaje byly náležitě ověřeny z výplatních pásek, pracovní smlouvy a výpisu z účtu. Celkovou částku ve výši 17 400 Kč byla žalovaná povinna uhradit celkem 58 týdenními splátkami po 300 Kč, avšak do dnešního dne dluží 16 700 Kč (z toho jistina 10 000 Kč a poplatky 6700 Kč). Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 16 700 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru, který byl ke dni [datum] (den postoupení pohledávky na žalobkyni) vypočten na částku 1 927,53 Kč (od [datum], tj. od marného uplynutí týdenní lhůty k zaplacení poslední splátky) a dále od [datum] do zaplacení. 14. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny, přičemž tento úrok vypočetla ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni [datum] na částku 5 725,74 Kč a dále požadovala smluvní úrok od [datum] do zaplacení. Soud však v této části shledal žalobu zcela nedůvodnou, neboť smluvní úrok nebyl takto mezi účastníky sjednán. Žalobkyně odkazovala na článek 1.2 smluvních podmínek, kdy však z jejich ustanovení dle názoru soudu nárok žalobkyně na smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužných jistin úvěrů do zaplacení nevyplývá. Naopak dle článku 1.2 smluvních podmínek byl smluvní úrok sjednán pevnou částkou, a to jakožto součást poplatku, přičemž takto byl úrok vypočten za použití příslušné úrokové sazby. Dle výslovného ujednání v článku 1.2 smluvních podmínek neměla být jistina úvěru v případě prodloužení smlouvy dle článku 9.7 smluvních podmínek dále úročena. Dle článku 9.7 smluvních podmínek byla smlouva uzavřena na dobu určitou do splatnosti poslední ze sjednaných splátek a v případě prodlení žalované s úhradou splátek měla být účinnost smlouvy prodloužena až do řádného zaplacení celkové dlužné částky. V daném případě tak nepochybně došlo k prodloužení doby trvání smlouvy s ohledem na prodlení žalované, která poskytnutý úvěr ve sjednaných splátkách řádně a včas nesplatila. Nicméně v případě tohoto prodloužení smlouvy výslovně žalobkyni právo na zaplacení smluvního úroku z dlužné jistiny úvěru nevzniklo (viz čl. 1 ve spojení s čl. 9 věta druhá). Soud proto nárok žalobkyně na zaplacení dalšího smluvního úroku z dlužné jistiny úvěru zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 193,11 Kč, přičemž tato částka představuje 52,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,49 % a úspěchu žalované v rozsahu 23,51 % při zohlednění požadovaných kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v čá