10 C 229/2021-18 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ původní věřitel“) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 1. 2. 2018 úvěr ve výši 5 000 Kč na bankovní účet žalovaného, který měl být splacen nejpozději dne 26. 3. 2018. Žalobkyně nabyla pohledávku od původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 1. 2021. Žalovaný na poskytnutý úvěr ani po zaslání upomínky ničeho nezaplatil. Žalovaná se proto domáhá zaplacení jednak jistiny ve výši 8 000 Kč, dále poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 965 Kč a zákonného úroku z prodlení z celé částky od 27. 3. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a vyjádřila souhlas s rozhodnutím soudu ve věci v její nepřítomnosti. 3. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 4. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění toto povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 5. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 551 občanského zákoníku, o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. 8. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. <b>Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci:</b> 9. Bylo prokázáno, že dne 2. 2. 2018 převedla [právnická osoba] [anonymizováno] z účtu č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] s poznámkou„ půjčka [číslo]“ částku 8 000 Kč na účet č. [bankovní účet], který patřil žalovanému. Pohledávka za žalovaným (identifikovaná v příloze postoupených pohledávek [číslo]) byla smlouvou ze dne 1. 1. 2021 společností [právnická osoba] postoupena žalobkyni. Žalobkyně dne 2. 2. 2021 odeslala žalovanému na adresu [adresa žalovaného], oznámení o postoupení pohledávky a výzvu k úhradě dluhu do 3 dnů. 10. Nebylo prokázáno, že by se žalovaný se společností [právnická osoba] dohodl dne 2. 2. 2018 na smluvních podmínkách a na poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč. 11. Pro právní posouzení věci je rozhodné, že zákon o spotřebitelském úvěru sice stanovuje povinnost uzavřít smlouvu, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr písemně, zároveň nedodržení této formy nesankcionuje neplatností smlouvy. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by zachycoval dostatečným způsobem obsah smluvního ujednání a též dostatečným způsobem určoval jednající osoby. Listina nazvaná Smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje ani datum, kdy měla být uzavřena a hlavně neobsahuje podpis žalovaného, ani jiný technický prostředek umožňující určení jednajících osob (takovýto nedostatek je spojen i s podpisem na straně původního věřitele). Tato listina obsahuje pouze v hlavičce identifikaci původního věřitele a žalovaného, a dále není na listině zaznamenán žádný podpis nebo text, který by bylo možné za podpis považovat. Nebylo tak prokázáno, že by žalovaný podepsal smlouvu o spotřebitelském úvěru. [příjmení] by být tedy prokázáno, že se žalovaný a původní věřitelka jinak než písemně domluvili na poskytnutí spotřebitelského úvěru za konkrétních podmínek. Žádný takový důkaz ale předložen nebyl, neboť ani listina nazvaná Formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru (která zachycuje podmínky poskytnutí úvěru) neobsahuje žádný podpis žalovaného. 12. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 13. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přesto, že s žalovaným neuzavřela platnou smlouvu o úvěru, poskytla žalovanému částku 8 000 Kč, plnila dle § 2991 občanského zákoníku bez právního důvodu, vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 občanského zákoníku právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaný na svůj dluh nic nezaplatil, k úhradě tak zbývá zaplatit celou poskytnutou jistinu ve výši 8 000 Kč, která se stala splatnou dne 8. 2. 2021, což byl poslední den tří denní lhůty stanovené v oznámení o postoupení pohledávky obsahující výzvu k úhradě dluhu. Oznámení s výzvou bylo žalovanému odesláno dne 2. 2. 2021 na adresu [adresa žalovaného], dle domněnky dojití tak byla výzva žalovanému doručena dne 5. 2. 2021, což byl i počátek třídenní lhůty pro zaplacení dlužné částky. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení v zákonné výši od 9. 2. 2021, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,25 % p.a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) 17. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že nebyla uzavřena smlouva o úvěru a že mezi původní věřitelkou a žalovaným nebyly platně sjednány podmínky poskytnutí finančních prostředků, tj. ani lhůta splatnosti úvěru, od které následně žalobkyně odvozovala právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení, ani poplatek za posunutí splátky. Nezbylo než žalobu v části požadovaného poplatku a zákonného úroku z prodlení, který byl odvozován od data splatnosti úvěru (26. 3. 2018), zamítnout. (výrok II.) 18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná. Jelikož byl návrh ve věci samé podán na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně (srov. např. sp. zn. 10 C 6/2021, 10 C 164/2021), přiznal soud žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná z 68 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 536 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 965 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Výslednou částku soud snížil na 36 % hodnoty, tj. na 536 Kč po zaokrouhlení na celé jednotky, neboť započetl vůči úspěchu žalobkyně, který činil 68 %, úspěch žalovaného, který činil 32 % (výrok III).