10 C 277/2021-27 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila zejména tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce [číslo] ze dne 13. 6. 2008. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč, tj. celkem 25 440 Kč uhradit v hotovosti v 53 týdenních (sedmidenních) splátkách po 480 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena na 19. 6. 2009. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil jen částku 13 831,44 Kč. K úhradě tak zbývá 11 608,56 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Následně byla předmětná pohledávka na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 s účinností k témuž dni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován přípisem ze dne 14. 9. 2018. Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se pak žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a vyjádřila souhlas s rozhodnutím soudu ve věci v její nepřítomnosti. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 13. 6. 2008 má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaný v hotovosti převzal, což potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky v 53 týdenních splátkách po 480 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč. Nedílnou součást smlouvy o půjčce tvoří listina nazvaná Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2015 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, ve kterém je pohledávka za žalovaným identifikována [číslo] číslem smlouvy, má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizováno] bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2018 ve spojení s podacím archem má soud prokázáno, že žalovanému byla dne 19. 9. 2018 na adresu [adresa žalovaného], zasláno oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě dlužné částky. 6. Z potvrzení o transakci má soud za prokázané, že dne 25. 6. 2015 byla provedena platba označená jako„ [anonymizováno 6 slov] 19. 6. 15 [webová adresa]“. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 má soud prokázáno, že mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 ve spojení s podacím archem má soud prokázáno, že žalovanému byla dne 21. 7. 2015 na adresu [adresa], zasláno oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě dlužné částky. 9. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 10. 5. 2021 ve spojení s podacím archem má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému dne 12. 5. 2021 výzvu k zaplacení dlužné částky 11 608,56 Kč na adresu [adresa žalovaného]. 10. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o půjčce ze dne 6. 12. 2006, na základě které žalovaný získal půjčku ve výši 14 000 Kč v hotovosti. Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaný zaplatí společnosti [právnická osoba] souhrnný poplatek ve výši 9 744 Kč. Žalovaný na poskytnutou půjčku zaplatil celkem 4 940 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena od původního věřitele na [právnická osoba] [anonymizováno] a následně byla postoupena dne 24. 8. 2018 na žalobkyni. Žalovanému bylo oboje postoupení pohledávky oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby výzvou odeslanou dne 12. 5. 2021 vyzván k zaplacení dlužné částky. 11. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci. 12. Dle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. od 1. 1. 2014. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3 citovaného ustanovení). 13. Pro právní posouzení této věci jsou tak rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.). 14. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 15. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 16. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 17. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odst. 2 citovaného ustanovení). 18. Pro právní posouzení věci je podstatné, že v případě souhrnného poplatku ve výši 10 440 Kč se ve skutečnosti jedná o úrok jako odměnu za užívání jistiny. Žádný jiný úrok dohodnut nebyl. [příjmení] 10 440 Kč tak představuje 69,6 % poskytnuté jistiny. Vzhledem k době, na kterou byla půjčka poskytnuta, se tak u částky 10 440 Kč jedná o roční úrok ve výši 68,3 %. Za těchto okolností se musel soud z moci úřední zabývat tím, zda úrok ve výši 68,3 % ročně není pro rozpor s dobrými mravy neplatný podle § 39 obč. zák. Podle judikatury Nejvyššího soudu je v souladu s dobrými mravy takové jednání věřitele, který se při sjednávání úroků z půjčené částky spokojí – bez ohledu na situaci dlužníka – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, který tedy své volné peněžní prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem. Pokud výše úroků podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, jde o lichvářský úrok, který je v rozporu s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud zjistil, že v době uzavření smlouvy o půjčce byla běžná úroková sazba u úvěrů poskytovaných bankami do 16 % ročně. Jestliže v daném případě byl sjednán úrok ve výši 68,3 % ročně, je jeho výše zjevně nepřiměřená, lichvářská. Ujednání o výši úroku obsaženém ve smlouvě o půjčce je podle § 39 obč. zák. neplatné (ujednání o výši úroku je oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy o půjčce, takže jeho neplatnost nepůsobí neplatnost celé smlouvy, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007). Žalovaný pak na svůj dluh uhradil celkem částku 13 831,44 Kč, poskytnutá jistina činila částku 15 000 Kč, proto soud rozhodl tak, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou jistinou a již zaplacenou částkou, tj. celkem 1 168,56 Kč (15 000 Kč – 13 831,44 Kč). Soud pak vyhověl žalobkyni co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním své povinnosti v prodlení. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení v zákonné výši od 2. 7. 2015; splatnost půjčky byla sjednána do 19. 6. 2009, žalovaný tak byl v době, za kterou žalobkyně požadovala úroky z prodlení v zákonné výši již v prodlení s úhradou dlužné částky. Požadovaná výše úroku z prodlení odpovídá úrokům z prodlení určených nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (výrok I.). 19. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí, tj. v části o zaplacení jistiny ve výši 10 440 Kč s odpovídajícím příslušenstvím (výrok II. tohoto rozsudku). 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě pak byl úspěch ž