12 C 239/2021-32 — Okresní soud v Nymburce

1. Předmětem řízení byl požadavek žalobkyně na peněžité plnění označené ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, a to jako neuhrazeného debetního zůstatku na účtu, který vedl pro žalovanou právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] na základě smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka byla splatná ke dni [datum] a činila částku 5.029,62 Kč a 1.800 Kč na smluvních poplatcích. Úroky z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši ode dne následujícího po splatnosti. Dále požadovala smluvní úroky z úvěru ve výši 21,99% z částky 5.029,62 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že [právnická osoba] na základě smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum] vedla pro žalovaného účet č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné produktové podmínky. Banka a žalovaný se dne [datum] dohodli, že žalovaný může čerpat finanční prostředky až do výše 3.000 Kč z nekrytého účtu a to za úrok ve výši 21,99% ročně. Žalovaný z nekrytého účtu vyčerpal finanční prostředky v částce 5.029,62 Kč, proto vyzvala [právnická osoba] žalovaného k jeho vyrovnání. Když žalovaný nepovolený debetní zůstatek nevyrovnal, převedla [právnická osoba] pohledávku dne [datum] na úvěrový účet a vyrozuměla o tom žalovaného a oznámila výši a počet splátek. Žalovaný však úvěr nesplácel, proto [právnická osoba] úvěr zesplatnila ke dni [datum] [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila předmětnou pohledávku žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Výzvu k planění žalobkyně doručila žalovanému dne [datum]. Nebylo tvrzeno, že by žalovaný pohledávku uhradil. 3. Dle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. od [datum]. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3 citovaného ustanovení). 4. Na vztah mezi účastníky dopadají ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obch. z.), zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. z.) a zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ). 5. Podle § 708 odst. 1 obch. z. smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. Smlouva o běžném účtu vyžaduje písemnou formu (odst. 2). 6. Podle § 2395 OZ, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“)) Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 11. Podle ust. § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Aktivní legitimace žalobkyně k žalobě byla prokázána na základě smlouvy o postoupení pohledávky a jeho oznámení v souladu s rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky z 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007. Žalobkyně na jejím základě vstoupila do práv původního věřitele [právnická osoba] dle § 1879 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (účinného v době postoupení). 13. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli vedle smlouvy o běžném účtu, na základě které banka vedla pro žalovaného účet i smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 OZ. Žalovaný na základě této smlouvy čerpal prostředky z nekrytého účtu a měl povinnost tyto prostředky bance vrátit, což neučinil. Pohledávka byla žalobkyni postoupena a žalovanému toto bylo oznámeno. Soud na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalovaný při jednání o úvěru s bankou vystupoval v pozici spotřebitele. Soud proto projednávanou věc posuzoval jak podle OZ, tak i podle zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se soud zabýval otázkou, zda věřitel jako poskytovatel úvěru splnil povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 14. Při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V daném případě z tvrzení žalobkyně a předložených listin nevyplývají žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že by se banka před uzavřením smlouvy o úvěru zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání, sama se tak vzdala možnosti být soudem poučena podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o potřebě doplnit uvedené tvrzení a navrhnout k tomuto tvrzení důkazní návrhy a o následcích nesplnění těchto povinností. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi bankou a žalovaným je proto neplatná, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet v souladu s ust. § 588 OZ i bez návrhu, neboť takovéto jednání věřitele (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění o tom, že banka žalovanému poskytla na základě neplatné smlouvy částku 5.029,62 Kč, dospěl soud k závěru, že žalovanému se tak dostalo plnění bez právního důvodu ve smyslu ust. § 2991 o. z., které byl povinen bance vydat. Pohledávka byla žalobkyni platně postoupena. Žalovaný na tuto pohledávku ničeho nehradil. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jakožto právní nástupce banky má právo na zaplacení částky 5.029,62 Kč, kterou žalovaný dosud bance ani žalobkyni neuhradil. Jelikož doba plnění nebyla mezi účastníky dohodnuta, měl žalovaný povinnost splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl žalobkyní o plnění požádán. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného o plnění požádala do [datum]. Doručení dřívější výzvy k plnění žalobkyně v řízení neprokázala a s ohledem, na nedostavení se k jednání nemohla být o absenci důkazu k tvrzení o tom, že žalovaný se ocitl v prodlení již dne [datum], ani v sou