12 C 280/2021-27 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení peněžitého plnění ve výši 36.101,84 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 103.479 Kč, který se zavázala splácet v měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky. Úvěr byl úročen sazbou 26,28% ročně. Žalovaná uhradila toliko 87.951 Kč. Pro porušení povinnosti splácet řádně a včas žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] a současně žalovanou vyzvala k úhradě. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny ve výši 34.171,84 Kč na jistině, nákladů na vymáhání 430 Kč a smluvní pokuty 1.500 Kč. Dále tvrdila, že do prodlení se žalovaná dostala následující den po zesplatnění, od tohoto okamžiku požadovala úroky z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Smluvní úroky z jistiny žalobkyně požadovala od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je obchodní společností oprávněnou poskytoval spotřebitelský úvěr. 4. Ze smlouvy uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní, vč. úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně se dne [datum] písemně dohodla se žalovanou, že poskytne žalované možnost čerpat finanční prostředka prostředky do výše 35.279 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky s úrokem 26,28% ročně v měsíčních splátkách ve výši 4% z čerpané částky. 5. Z úvěrové karty soud zjistil, že žalovaná při podpisu smlouvy prohlásila, že je svobodná, nemá žádné děti, je zaměstnaná, má čistý měsíční příjem 25.000 K, příjem ostatních členů domácnosti činí 22.000 Kč a bydlí u rodičů. Dále žalovaná uvedla, že její měsíční výdaje činí částku 5.000 Kč. 6. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně disponuje výpisem z účtu žalované za období od [datum] do [datum], ze kterého je zřejmé, že na účet žalované nebyly v průběhu měsíce července 2018 připsány jiné příjmy než dávky státní sociální - přídavky na 2 děti a rodičovský příspěvek ve výši 4.800 Kč, příspěvek na bydlení a příspěvek na živobytí 11.403 Kč a mzda v částce 21.153 Kč. 7. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobkyně zjišťovala, zda žalovaná měla ke dni uzavření úvěrové smlouvy další dluhy z úvěrů. Ze zprávy není zřejmé k jakému dni tak žalobkyně činila. 8. Ze zprávy Solus soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] učinila dotaz ohledně závazků žalovaného po splatnosti s výsledkem, že žalovaná nemá závazky po splatnosti. 9. Ze splátkového kalendáře má soud za zjištěné, že žalovaná uhradila celkem 87.951 Kč. 10. Z výzvy ke splacení ze dne [datum] vč. podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala dopisem odeslaným dne [datum] žalovanou k zaplacení částky 39.543,0 Kč do 14 dnů s tím, že v důsledku jejího prodlení dluh ze smlouvy zesplatnila. 11. Z předžalobní výzvy vč. podacího archu soud zjistil, že žalobkyně dopisem odeslaným dne [datum] vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k zaplacení s upozorněním na podání žaloby. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou jako vydlužitelem a žalobkyní jako zapůjčitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne