17 C 195/2020-24 — Okresní soud v Nymburce

1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a [právnická osoba] [příjmení], p.l.c., se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], Malta (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši [částka], tuto částku se jí žalovaný zavázal vrátit do [datum]. Žalovaný však zápůjčku nevrátil, na svůj dluh neuhradil do podání žaloby ničeho, na výzvy právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně nijak nereagoval. [příjmení] jistiny zápůjčky pak žalobkyně požaduje po žalovaném úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky, tj. od [datum]. 2. Ve věci byl vydán dne 9. 7. 2020 elektronický platební rozkaz č.j. EPR 154737/2020-5, proti němuž si žalovaný podal odpor v němž uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává. 3. Soud k projednání věci nařídil na [datum] jednání. Zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, souhlasil s rozhodnutím v jeho nepřítomnosti, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal v jejich nepřítomnosti. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím internetového formuláře o zápůjčku ve výši [částka] (dle dokumentu„ LoanApplication“) Tato byla žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta dne [datum] na účet č. [bankovní účet] (dle potvrzení o provedené platbě) [anonymizováno] č. [bankovní účet] patřil ke dni [datum] Mgr. [celé jméno žalovaného], [IČO], narozen dne [datum] (dle sdělení banky ze dne [datum] a výpisu z živnostenského rejstříku ze dne [datum]) Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. (dle smlouvy o postoupení pohledávek) Žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne [datum], který mu byl dne [datum] zaslán. (dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum]) Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum], který mu byl dne [datum] odeslán. Žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 7 dnů ode dne doručení výzvy. (dle výzvy ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum]) 6. Shora zjištěný skutkový stav soud posuzoval po stránce právní takto: <i>Dle §1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o.z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> Pokud se týče aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby, pak ta byla prokázána žalobkyní předloženou smlouvou o postoupení pohledávek. Soud proto uzavřel, že žalobkyně je v tomto sporu aktivně legitimována. <i>Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb. a § 164 zákona č. 257/2016 Sb.), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.</i> <i>Podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak</i> <i>Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>Podle § 1970 o.z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 7. Na základě zjištěného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce zaslala žalovanému na jeho bankovní účet částku [částka]. Žalobkyně však nijak netvrdila, natož aby pak prokazovala, zda její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, tak jak to předpokládal tehdy platný zákon o spotřebitelském úvěru. 8. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek ze dne 24. 3. 2010, sp.zn. 21 Cdo 4314/2008). 9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že dostála své povinnosti stanovené v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 – přičemž dle názoru soudu je tato judikatura aplikovatelná i po změně právní úpravy). 10. Soud tak vycházel z toho, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka] z neplatné smlouvy o zápůjčce, čímž se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. vydat. Žalovaný je povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o.z. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by před zasláním předžalobní výzvy k plnění byl žalovaný k vrácení poskytnutého plnění vyzýván (a nepřítomnou žalobkyni nebylo možné vyzvat dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů), je třeba za doručení výzvy považovat až okamžik doručení výzvy ze dne [datum], v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů ode dne doručení. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne [datum]. Soud pak vychází z toho, že nejpozději do 7 dnů byla tato výzva žalovanému doručena. V souladu s § 1958 o.z. tak byl žalovaný povinen plnit dne [datum], avšak neučinil tak, ode dne [datum] je žalovaný ve smyslu § 1970 o.z. v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni krom částky [částka] právo na úrok z prodlení ode dne [datum], a to ve výši, vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku) 11. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření sml