5 C 167/2021-36 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], pod obchodní značkou [jméno] [anonymizováno], (dále jen„ původní věřitel“), byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 29.503 Kč tak, že za žalovanou uhradil částku odpovídající prodejní ceně za zboží u zprostředkovatele úvěru. Žalovaná převzetí předmětu financování potvrdila a zavázala se splatit poskytnutý úvěr a sjednané úroky ve 24 měsíčních splátkách po 1.413 Kč, počínaje dnem 17. 12. 2019. Úroková sazba činila 8,86 % ročně. Žalovaná dále prohlásila srozumění s přehledem finančních důsledků nesplácení úvěru a s poplatky dle sjednaného sazebníku. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, pevná náhrada za náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 600 Kč a za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. Žalovaná však svůj závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru řádně a včas neplnila. Původní věřitel proto dopisem ze dne [datum] od smlouvy odstoupil. Odstoupení pak nabylo účinnosti dne 31. 8. 2020. Dlužnou částku ve výši 29.650,81 Kč tvoří jistina úvěru ve výši 27.238,53 Kč, pojistné ve výši 402 Kč, poplatky ve výši 800 Kč, smluvní pokuta ve výši 131,13 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1.079,15 Kč. Pohledávka původního věřitele za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2020, s účinností ke dni 22. 9. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 5. 10. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou odeslanou dne 9. 12. 2020. Žalovaná však na svůj dluh ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání se pak žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 7 odst. 1 Nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn (místem plnění zmíněného závazku je v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty). Pravomoc zdejšího soudu je tak dána. 4. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 3 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/ 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. V daném případě byla volba provedena ve všeobecných podmínkách v bodě 1.2., a to odkazem na platné právní předpisy České republiky. Rozhodné je tak právo české. 5. Ze smlouvy o klasickém úvěru [číslo] ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], pod obchodní značkou [jméno] [anonymizováno] (dále též jako„ banka“), a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které banka poskytla žalované úvěr formou zaplacení kupní ceny prodejci ve výši 29.503 Kč odpovídající ceně televize a PS4. Žalovaná se oproti tomu zavázala poskytnutý úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách po 1.413 Kč Cena za poskytnutí úvěru činila částku 4.409 Kč, jejíž součástí bylo i sjednané pojištění. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 8,86 %. V bodu II. úvěrové smlouvy označeném jako údaje pro posouzení žádosti o klasický a revolvingový úvěr byly dále vyplněny osobní a majetkové poměry žalovaná. Totožnost žalované byla ověřena z povolení k pobytu platného do 20. 1. 2026. Žalovaná je dle vyplněných údajů vdaná, má dvě děti a žije v nájmu. Žalovaná je zaměstnána jako pracovnice ve službách a prodeji u [právnická osoba], s.r.o. přičemž její čistý měsíční příjem činí částku 21.477 Kč. Celkový příjem domácnosti činí 40.477 Kč a celkové náklady domácnosti 4.600 Kč. Dále žalovaná uvedla, že má finanční závazky ve výši 1.500 Kč. 6. Z výpisu z úvěrového účtu žalované ke dni 20. 7. 2020 má soud prokázáno, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku 2.926 Kč. 7. Z dopisu označeném jako odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne [datum] má soud prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila a poskytnutý úvěr ke dni 31. 8. 2020 zesplatnila. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a potvrzení o přijetí úplaty za postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovanou. 9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2020 a podacího lístku má soud prokázáno, že žalované byla dne 5. 10. 2020 na adresu [adresa žalované], zaslána výzva k zaplacení dlužné částky a současně byla vyrozuměn o postoupení pohledávek. 10. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 8. 12. 2020 a podacího lístku má soud prokázáno, že žalované byla dne 9. 12. 2020 na adresu [adresa žalované], zaslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do 23. 12. 2020. 11. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, souč