5 C 264/2021-25 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně - [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], sídlem [adresa], uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru ze dne [datum]. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet finanční prostředky ve výši 5.000 Kč a zavázal se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 2.030,05 Kč a úrok ve výši 147,95 Kč, tedy celkem částku 7.178 Kč se splatností do [datum]. Proces poskytnutí finančních prostředků byl takový, že na internetových stránkách [webová adresa] žalovaný provedl registraci zadáním svých osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Po dokončení registrace zaslal žalovaný žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS, v daném případě je kód [číslo], který tak nahrazuje podpis smlouvy. Po odeslání smluvní dokumentace byly žalovanému zaslány peněžní prostředky na jím uvedený bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný však své povinnosti z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnil, neboť na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se pak žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění toto povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 7. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 8. Podle § 551 o.z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. 9. Podle § 554 o.z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. 10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je jen částečně důvodná. 11. Pro právní posouzení věci je rozhodné, že zákon o spotřebitelském úvěru sice stanovuje povinnost uzavřít smlouvu, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, písemně, zároveň nedodržení této formy nesankcionuje neplatností smlouvy. Žalobkyně tak především v řízení neprokázala, že by s žalovaným platně uzavřela smlouvu o úvěru. Smlouva o úvěru sice může být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím internetu, v takovém případě však musí žalobkyně jednoznačně prokázat, že k uzavření smlouvy o úvěru skutečně došlo. Nepostačuje tvrzení o tom, že kontraktační proces se odehrával na internetových stránkách žalobkyně, resp. původního věřitele. Za elektronický podpis dostatečný k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby pak nelze považovat zadání hesla (PIN) spojeného s následným„ odkliknutím“ nějakého dokumentu na konkrétní webové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně nechrání podepsaná data proti následné změně a ani dostatečně věrohodně neumožňuje jednoznačnou identifikaci podepsané osoby, neboť vytvoření takových„ podpisů“ není pod výhradní kontrolou konkrétní (identifikované a autentizované) osoby. Žalobkyně přitom netvrdila, natož prokázala, že by fyzicky ověřovala totožnost žalovaného, když uvedené údaje u žalovaného slouží k identifikaci (rodné číslo žalovaného), nikoliv však k autentizaci konkrétní osoby. Listina nazvaná„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] A/97360“ neobsahuje datum ani podpis žalovaného, ani jiný technický prostředek umožňující určení jednajících osob (takovýto nedostatek je spojen i s podpisem na straně původního věřitele). Bylo tedy na žalobkyni, aby prokázala, že žalovaný předmětnou smlouvu podepsal. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, omluvila se, a proto ji soud nemohl k doplnění tvrzení, jakož i k předložení důkazů k prokázání výše uvedeného chybějícího tvrzení ani při jednání vyzvat a poučit ji podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. V projednávané věci proto soud uzavřel, že citovaná předmětná smlouva o poskytnutí úvěru je zdánlivé právní jednání, k němuž se nepřihlíží (§ 554 o.z.). 12. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 13. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení. 19. V řízení však bylo prokázáno, že původní věřitelka - [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], dne [datum] poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] částku 5.000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně neuzavřela s žalovaným platně smlouvu o úvěru, soud vztah účastníků poměřoval ustanoveními občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil, a proto je povinen vrátit žalobkyni částku 5.000 Kč. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 5.000 Kč se pak stal splatným dnem 15. 10. 2020, což byl poslední den tří denní lhůty stanovené v oznámení o postoupení pohledávky obsahující výzvu k úhradě dluhu. Oznámení s výzvou byla žalovanému odeslána dne 9. 10. 2020 na adresu [adresa žalovaného], která byla uvedena žalovaným jako adresa jeho trvalého pobytu. Dle domněnky dojití (§ 573 o.z.) tak byla žalovanému doručena dne 12. 10. 2020, což byl i počátek třídenní lhůty pro zaplacení dlužné částky. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení v zákonné výši od 16. 10. 2020, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,25 % p.a. (výrok I. tohoto rozsudku). 20. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že nebyla uzavřena smlouva o úvěru a že mezi původní věřitelkou a žalovaným nebyly platně sjednány podmínky poskytnutí finančních prostředků, tj. ani lhůta splatnosti úvěru, od které následně žalobkyně odvozovala právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a ani poplatek za posunutí splátky. Proto nezbylo než žalobu v části požadovaného poplatku a zákonného úroku z prodlení včetně jeho nesprávné výše zamítnout (výrok II.). 21. O náh