7 C 215/2021-64 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 30. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 48 402,28 Kč celkem spolu s úrokem z prodlení z částky 40 533 Kč od 30.3.2021 do zaplacení. Uvedla, že žalovanému poskytla na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 6.5.2020 částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 47 298 Kč včetně nákladů zápůjčky, které jsou v daném případě představovány sjednanými obchodními úroky v částce 10 098 Kč a administrativním poplatkem 7 200 Kč, a to v 17 splátkách po 2 628 Kč, poslední 18. v částce 2 622 Kč. Splatnost první splátky byla 20.6.2020. Žalovaný neuhradil tyto platby ani částečně, ke dni 30.12.2020 došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění jistiny zápůjčky. Žalobkyně požaduje k zaplacení mimo dlužnou jistinu v částce 30 000 Kč dále obchodní úrok do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky po datu zesplatnění částku 6 583 Kč, měsíční poplatky za správu zápůjčky k shodnému datu částku 3 200 Kč, úrok z prodlení do doby zesplatnění z neuhrazených částí zápůjčky 447,30 Kč, úrok z prodlení z částky 40 533 Kč od zesplatnění do [datum] v částce 855,08 Kč, dále smluvní pokutu do doby zesplatnění v částce 3 000 Kč a po této době dle čl. 13 a čl. 11 smlouvy částku 3 566,90 Kč, spolu s náklady upomínání 750 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. K nařízeným jednáním se bez omluvy ve dnech 22.10 a 23.1.2021 bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Soud učinil po provedeném odkazování následující zjištění o skutkovém stavu. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena prostřednictvím komunikace tzv. na dálku dne 5.5.2020 smlouva zápůjčce, na jejímž základě měla být žalovanému vyplacena částka 30 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se v této smlouvě zavázal zaplatit celkové náklady zápůjčky v částce 17 298 Kč zahrnující úrok 39% a administrativní poplatek 400*18 a celkovou částku 47 298 Kč splatit v 18 splátkách po 2 628 Kč, poslední 18.splátka ve výši 2 622 Kč. 4. Z příkazu k úhradě a sdělení [právnická osoba] bylo dále zjištěno, že částka 30 000 Kč byla vyplacena na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 6.5.2020. 5. Žalovaný byl výzvou z 5.11.2020 vyrozuměn o existenci dluhu a jeho zesplatnění, současně vyzván k jeho úhradě do 20.12.2020. Výzva mu byla odeslána 6.11.2020 O zesplatnění byl pak vyrozuměn dopisem z 30.12.2020, který mu byl doručován téhož dne. Tyto skutečnosti soud zjistil z obou dopisů a podacích lístků pošty. 6. Z výplatní pásky žalovaného za období měsíce 3/ 2020 zjistil, že od zaměstnavatele [právnická osoba] mu byla vyplacena mzda [částka] čistého. 7. Z výpisu internetového bankovnictví doloženého ke smlouvě za období 1.2.2020 30.4.2020 z účtu [bankovní účet] dále vyplývá, že žalovanému byla vyplacena mzda dne 12.2.2020 v částce 25 289 Kč od výše uvedeného zaměstnavatele, dne 11.3.2020 v částce 33 164 Kč, dne 13.4.2020 v částce 22 248 Kč. Ve dnech 2.2.2020 až 11.2.2020 došlo opakovaně k odmítnutí inkasních plateb ve 23 případech, dále dne 13.2.2020 4x. Z tohoto výpisu vyplývá úhrada dalších závazků ve dnech 12.3.2020 [příjmení] [anonymizováno] a [příjmení] v částce 2x2250 Kč, 15.3.2020 inkaso úvěru na účet [bankovní účet] v částce 389 Kč a 211 Kč, dne 15.4.2020 v částce 1 372 Kč. 8. Z formuláře příjmů a výdajů vyplněných žalovaným dne 5.5.2020 vyplývá, že pravidelné splátky půjček žalovaný odhadoval na 12 tis. Kč a výdaje na 5 tis. Kč. Druh bydlení označil vlatsní bez hypotéky, stav svobodný a bezdětný. K tomuto dále odložil kopii [číslo obč. průkazu], ze kterého vyplývá, že rodinný stav měl označen svobodný. 9. Podle výpisu elektronických informací případu [číslo] žalovaného vyplývá, že dle ověření ze dne 5.5.2020 v CEECR nebyl žalovaný v exekuci ani insolvenci dle ISIR a jeho občanský průkaz byl platný. 10. Z úřední činnosti soudu a výpisů věcí vedených na osobu žalovaného bylo zjištěno, že v roce 2020 vůči žalovanému byly uplatněny žaloby společností [právnická osoba] pod sp.zn. 5 C 247/2020 o zaplacení 8 940 Kč s přísl, [právnická osoba] pod sp.zn.., a 7 C 293/2020 o zaplacení 31 819,86 Kč s přísl., a [právnická osoba] 5 C 306/2020 o zaplacení 20 138 Kč, přičemž dle návrhů na vydání el. platebního rozkazu v těchto případech vyplývá, že závazek [právnická osoba] se týkal úvěru z 5.9.2019 a byl zesplatněn v září 2019, u [právnická osoba] z 24.9.2019 a splatný do 16.10.2019. 11. Žalobkyně k výzvě soudu při jednání dne 22.10.2021 ohledně doplnění tvrzení a důkazů k ověřování závazků žalovaného zejména po splatnosti a jeho celkových výdajů v rámci zkoumané úvěruschopnosti uvedla, že dalšími informacemi nedisponuje. 12. Na základě shora uvedených zjištění učinil soud závěr skutkového stavu, dle kterého na základě předchozích ujednání byla žalovanému žalobkyní vyplacena částka 30 000 Kč na jeho účet č. [bankovní účet] dne 6.5.2020. Oproti tomu nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně patřičně zkoumala zejména výdajovou stránku žalovaného a jeho závazky a tyto ověřovala mimo informací o negativním zjištění exekuce a insolvence. dále že by žalovaný žalobkyni cokoliv na tuto částku uhradil. 13. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy k 5.5.2020. 14. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Soud posoudil žalobu za důvodnou v části. Z důkazů doložených žalobkyní měl soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, o poskytnutí peněžních prostředků, které se zavázal splatit spolu s úrokem a administrativním poplatkem v 18 měsíčních splátkách. Žalobkyně tak v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú.. S ohledem na ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpr