7 C 218/2021-35 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu, doručeným soudu dne 27. 7. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. rozsudku, když s žalovaným na základě jeho objednávky [číslo] uzavřela kupní smlouvu na potravinové produkty označené jako„ balíček [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno]“ a jejich dodávání v období od 12. 4. 2021 do 16. 4. 2021 (tj. 5 pracovních dnů), žalovaný se pak zavázal zaplatit kupní cenu, kterou žalovanému vyúčtovala fakturou [číslo] v částce 2 385 Kč (tj. 5x 477 Kč), se splatností dne 13. 4. 2021. Nedílnou součástí kupní smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně ze dne 6. 2. 2017. Dne 6. 5. 2021 žalobkyně vystavila žalovanému dobropis [číslo] na částku 477 Kč. Žalovaný, ačkoliv byl o zaplacení celé dlužné částky 1 908 Kč písemně upomínán, na tento dluh žalobkyni neuhradil žádnou částku. Soud ve věci vydal platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o. s. ř. rozhodoval na základě listin předložených účastníky. Žalovanému byla žaloba spolu s uvedenou výzvou doručena dne 2. 11. 2021, když žalovaný soudu také potvrdil, že žalobu převzal, má v úmyslu žalobci zaplatit, písemné vyjádření ve věci však soudu nepodal. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný prostřednictvím internetového portálu učinil dne 7. 4. 2021 objednávku zboží u žalobkyně. Dle Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně objednané zboží mohlo být dodáno i tzv.„ pověšením na kliku“ a tímto okamžikem by přešlo nebezpečí škody na zboží na kupujícího. Žalobkyně fakturou [číslo] ze dne 9. 4. 2021 za dodání zboží (celodenního menu [anonymizována dvě slova] [číslo] za částku 477 Kč) ve dnech 12. 4. 2021 až 16. 4. 2021 (tj. za 5 pracovních dnů) účtovala žalovanému částku 2 385 Kč (tj. 5x 477 Kč) se splatností ke dni 13. 4. 2021. Dobropisem [číslo] ze dne 6. 5. 2021 žalobkyně dlužnou částku žalovanému snížila o částku 477 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 15. 6. 2021 předžalobní výzvu. Žalovaný převzetí zboží potvrdil. Nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh čehokoliv zaplatil. Při právním posouzení obsahu ujednání mezi účastníky je nutno postupovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále též jen„ o. z.“). Dle § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li v její volbě omezen ujednáním nebo zákonem. Po uzavření smlouvy mezi stranami v jiné formě než písemné je dle § 1757 odst. 1 o. z. jen na jejich vůli, zda si obsah smlouvy v písemné formě potvrdí. Dle § 2079 o. z. se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Povinnost kupujícího zaplatit kupní cenu je stanovena i v § 2118 o. z. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je dle § 1968 o. z. v prodlení a věřitel po něm může dle § 1969 o. z. vymáhat splnění dluhu a dle § 1970 o. z. také požadovat zaplacení úroku z prodlení, jehož výši stanoví vláda nařízením. Na základě výše uvedeného dospěl [anonymizováno] k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána důvodně. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření kupní smlouvy dle § 2079 o. z., jejímž předmětem bylo dodání potravinových produktů„ [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno]“ v období do 12. 4. 2021 do 16. 4. 2021 za úplatu 2 385 Kč (tj. 5 x 477 Kč), která byla následně žalobkyní dobropisem snížena o částku 477 Kč. Žalovaný uvedené produkty převzal, požadovanou částku 1 908 Kč žalobkyni však neuhradil. Žalovaný je proto povinen tuto částku dle § 2118 o. z. uhradit žalobkyni společně s úrokem z prodlení, který odpovídá zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a jdoucí ode dne následujícího po splatnosti původní faktury. Soud proto uložil žalovanému povinnost uvedené částky zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila k uplatňování svého práva. Prokázané náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a dále v nákladech zastoupení advokátem. Náklady právního zastoupení sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé) při odměně ve výši 1 000 Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 bod 3, § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“)), tj. celkem v částce 2 000 Kč, z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) při odměně ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 bod 3, § 11 odst. 2 písm. h), AT), tj. celkem v částce 500 Kč, a dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby jejího zástupce (§ 13 odst. 4 AT), tj. celkem za tři úkony právní služby 900 Kč. Protože zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty vydané příslušným správcem daně, náleží žalobkyni ve smyslu § 14a odst. 1 AT ve spojení s § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a ve spojení s § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši sazby 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů. Náhrada za daň z přidané hodnoty tak přísluší z částky 3 400 Kč a činí částku 714 Kč. Celkové náklady žalobkyní uplatněné k náhradě tak představují částku 5 114 Kč. Soud žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni tyto náklady řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, a to ve smyslu § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.