7 C 276/2021-17 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], [IČO], zaplacení částky ve výroku tohoto rozhodnutí. Uvedla, že právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne 16.2.2008 mu poskytla půjčku ve výši 15 000 Kč. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy a zavázal se poskytnuté prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem 10 440 Kč, celkem tedy 25 440 Kč v 53 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný nehradil tyto splátky řádně a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Žalobkyně eviduje dosud úhradu ve výši 19 960,56 Kč a požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 5 479,44 Kč. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo dne 19.6.2015 na přechodného věřitele [anonymizována dvě slova] a následně dne 24.8.2018 na žalobkyni a žalovaný byl o tomto vyrozuměn dopisem ze dne 14.9.2018. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání dne 21.12.2021 se žalobkyně omluvila a žalovaný nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. Učinil následující závěr skutkového stavu věci. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], [IČO], byla uzavřena dne 16.2.2008 smlouva o půjčce, na jejímž základě poskytla společnost žalovanému částku 15 000 Kč, kterou v hotovosti převzal, což stvrdil žalovaný svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu se souhrnným poplatkem v částce 10 440 Kč, celkem tedy 25 440 Kč v 53 týdenních splátkách po 480 Kč. Splátky byly splatné do rukou osoby uvedené v čl. 13 smluvních podmínek počínaje 7.dnem od data uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byly výslovně uvedeny smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy. Podle jejich článku 5 se splátky uhrazené zákazníkem nejprve započítávají na souhrnný poplatek a poté až na vlastní půjčku. Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek. Mezi společností [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] byla dne 19.6.2015 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla i pohledávka za žalovaným a tato byla následně postoupena smlouvou z 24.8.2018 na žalobkyni. Žalovaný byl výzvou ze dne 14.9.2018 současně vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni. <i>Podle přechodného ust. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1.1.2014 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> Podle ust. § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obč. zák.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. <i>Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána nedůvodněv celém rozsahu. Smlouvou o půjčce se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jako dlužníkovi peněžní částku ve výši 15 tis. Kč. Mezi nimi tak došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu shora citovaného ustanovení § 657 obč. zák. modifikované ustanoveními z.č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelských úvěrů. Žalovaný peněžní prostředky převzal při podpisu smlouvy dne 16.2.2008, reálná povaha vyžadovaná u tohoto závazkového vztahu byla předáním předmětu půjčky splněna. Žalobkyně doložil aktivní legitimaci k žalobě na základě dvojího postoupení pohledávky a jejich oznámení ze dne 14.9.2018 v souladu s rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky z 9.12.2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele [právnická osoba] dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. (účinného v době postoupení). Součástí jejich ujednání byla také úhrada poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 10 440 Kč. Povaha tohoto poplatku je nepochybně úplatou za užívání jistiny půjčky, tedy úrokem dle citovaného ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. Výše úroků nebyla a není právními předpisy nijak stanovena, a ačkoliv je odvislá od dohody účastníků, podléhá obecné korekci občanskoprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 3 obč. zák. ve spojení s ust. § 39 obč. zák., který se na posouzení tohoto závazkového právního vztahu dle shodného ustanovení 3028 odst. 3 o.z. použije. Dle těchto principů nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ust. § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Viz také obdobně ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 486/2002, 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 234/2005. V projednávaném případě byla smlouva o půjčce sjednána mezi účastníky v únoru roku 2008. Dle veřejně přístupného systému databáze časových řad ARAD – statistická data České Národní banky v daném období činily úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu a ostatní 7,37% 13,02%. Po přepočtu dohodnutého poplatku 10 440 Kč na úrok soud dospěl k výši 69,6% ročně, což představuje více než pětinásobek horní úrokové sazby 13% a dle názoru soudu nelze, než takové ujednání posoudit za nemravné a dle ust. § 39 obč. zák. neplatné. Neplatnost se dle ust. § 41 obč. zák. vztahuje toliko na tuto část smlouvy, když z povahy úkonu, jeho obsahu, ani z okolností, za nichž k úkonu došlo, nelze dovodit, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Jelikož žalovaný dosud uhradil již částku 19 960,56 Kč dle tvrzení v žalobě a čerpaná jistina tak byla pokryta těmito plněními, návrh žalobkyně na další úhradu jistiny v částce 5 479,44 Kč soud zamítl. O nákladech řízení by soud rozhodoval v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. na principu plného úspěchu žalovaného, kterému žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly, proto rozhodl jako ve výroku II.