10 C 168/2022-18 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se jako právnická osoba, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeném nadepsanému soudu dne 17. 2. 2022, po žalované domáhala zaplacení částky 7 440 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, jako ve výroku I. rozsudku. Předmět svého nároku žalobkyně vymezila tak, že byla žalována evidována jako vlastník vozidla [registrační značka], které bylo v období od 10. 7. 2019 do 27. 9. 2019 vedeno jako provozované bez sjednání pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V návaznosti na takto uplatněný nárok dále žalobkyně požadovala paušální náhradu za mimosoudní uplatnění nároku ve výši 300 Kč. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně výslovně, žalovaná formou fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, zda souhlasí s vyřízením věci bez nařízení jednání. Soud proto dle §115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla žalované doručena spolu s uvedenou výzvou dne 1. 8. 2022, a to poté, co uplynula 10 denní lhůta k vyzvednutí. Nato bylo sdělení o doručení vyvěšeno na úřední desce soudu. Při hodnocení skutkového stavu soud vycházel z doložených listin. Dokumentem označeným jako„ Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP“, datovaným k 5. 12. 2019, žalobkyně, za současného stanovení 30 denní lhůty k plnění plynoucí od doručení předmětného dokumentu, vyzvala žalovanou k úhradě položky„ příspěvek“ ve výši 7 440 Kč, sestávající z celkem 80 denních sazeb po 93 Kč Náklady mimosoudního uplatnění byly vypočteny paušálem ve výši 300 Kč. Stran nároku na vyplacení částky představované položkou„ příspěvek“ žalobkyně žalované sdělila, že vlastní, resp. provozuje vozidlo [registrační značka], osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm3, což bylo pro účely soudního řízení dále potvrzeno sdělením Městského úřadu v Nymburce, dle něhož bylo předmětné vozidlo v registru vozidel evidováno a jako jeho provozovatel byla vedena právě žalovaná. Provoz předmětného vozidla pak nebyl v období od 10. 7. 2019 do 27. 9. 2019 kryt pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla. Uvedenou výzvu, podanou k poštovní přepravě dne 5. 12. 2019, se doručovateli státního podniku Česká pošta nepodařilo doručit a tato byla vrácena zpět odesílateli. Naposledy, po předchozím vyhotovení dalších dvou upomínek, byla žalovaná k úhradě vyzvána zástupcem žalobkyně, a to cestou dokumentu označeného jako„ Předžalobní upomínka“, datovaného k 27. 10. 2021, který byl k poštovní přepravě podán téhož dne. Na základě skutkových zjištění shora uvedených soud shledal uplatněný nárok jako důvodný. Žalovaná v období zahrnujícím celkem 80 dnů vlastnila, resp. provozovala vozidlo, jehož provoz nebyl kryt pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla, přičemž se jednalo o osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm3. Z titulu porušení zákonné povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tak žalobkyni, ve smyslu § 1 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOPV“), vůči žalované vzniklo právo na úhradu paušální denní sazby ve výši 93 Kč, ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ vyhláška č. 205/1999 Sb.“), ve spojení s § 4 odst. 3 ZPOPV, a to za jeden každý den, kdy nebyl provoz žalovanou vlastněného, resp. provozovaného vozidla kryt pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla, celkem tedy 80 x 93 Kč, tj. 7 440 Kč. Žalobkyně pak uvedené plnění vůči žalované nejprve vymáhala mimosoudně, cestou zaslané upomínky, v důsledku čehož jí, ve smyslu § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 4 odst. 4 ZPOPV, vzniklo právo na paušálně stanovenou úhradu úkonů souvisejících s mimosoudním vymáháním, ve výši 300 Kč. Žalovaná totiž na výzvu k uhrazení dlužného plnění nereagovala, a proto se se s jeho plněním, od prvého data následujícího po datu splatnosti, tj. k 14. 1. 2020, dostala do prodlení, ve smyslu § 1968 o. z. V souvislosti se vznikem prodlení na straně žalované tak žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok prodlení. Žalobkyně nicméně právo na úhradu úroku z prodlení, jdoucího z nezaplaceného„ příspěvku“, uplatnila až od data pozdějšího, konkrétně od 20. 1. 2020, a proto soud žalobkyni přiznal právo na úhradu zákonného úroku z prodlení až od jí uvedeného data. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. přiznal soud procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované, představovanou částkou 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částkou náhrady za odměnu za zastoupení v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatňovaném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, po 200 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za celkem provedené 3 úkony právní služby (sepis žaloby a předžalobní kvalifikované výzvy, převzetí věci), náhradou hotových výdajů za shora uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, to vše zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny a náhrad povinen odvést dle zvláštního právního předpisu, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., v částce 189 Kč Celkem tedy jde o částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla soudem určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna provést k rukám zástupkyně žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.