10 C 197/2022-27 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se jako právnická osoba, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeném nadepsanému soudu dne 20. 4. 2022, doplněné k 20. 8. 2022, vůči žalované domáhala zaplacení částky 5 282 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, jako ve výroku I. rozsudku. Předmět svého nároku žalobkyně vymezila tak, že byla žalovaná evidována jako vlastník vozidla [registrační značka], které bylo v období od 6. 12. 2019 do 20. 3. 2020 vedeno jako provozované bez sjednání pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V návaznosti na takto uplatněný nárok dále žalobkyně požadovala paušální náhradu za mimosoudní uplatnění nároku ve výši 300 Kč. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně výslovně, žalovaná formou fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, zda souhlasí s vyřízením věci bez nařízení jednání. Soud proto dle §115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla žalované doručena spolu s uvedenou výzvou dne 11. 8. 2022, a to poté, co uplynula 10 denní lhůta k vyzvednutí. Nato doručující subjekt, Česká pošta, s. p., zásilku vrátil zpět soudu, na jehož úřední desce bylo o aktu doručení vyvěšeno sdělení. Při hodnocení skutkového stavu soud vycházel z doložených listin. Dokumentem označeným jako„ Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP“, datovaným k 1. 7. 2020, žalobkyně, za současného stanovení 60 denní lhůty k plnění plynoucí od doručení předmětného dokumentu, vyzvala žalovanou k úhradě položky„ příspěvek“ ve výši 4 982 Kč, sestávající z celkem 106 denních sazeb po 47 Kč Náklady mimosoudního uplatnění byly vypočteny paušálem ve výši 300 Kč. Stran nároku na vyplacení částky představované položkou„ příspěvek“ žalobkyně žalované sdělila, že vlastní, resp. provozuje vozidlo [registrační značka], osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru od [číslo] cm3 do [číslo] cm3, což bylo pro účely soudního řízení dále potvrzeno listinou, označenou jako„ Kupní smlouva o prodeji motorového vozidla“, datovanou k 20. 11. 2019, oproti jejímuž podpisu (a zaplacení kupní ceny) k uvedenému datu [obec] [anonymizováno] převedl předmětný automobil na žalovanou. Provoz předmětného automobilu pak nebyl v období od 6. 12. 2019 do 20. 3. 2020 kryt pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla. Uvedenou výzvu k plnění, podanou k poštovní přepravě dne 1. 7. 2020, si žalovaná nepřevzala, a tato tak byla následně vhozena do její domovní schránky. Naposledy, po předchozím vyhotovení dvou dalších upomínek, pak byla žalovaná k úhradě vyzvána zástupkyní žalobkyně, a to cestou dokumentu označeného jako„ Předžalobní upomínka“, datovaného k 2. 3. 2022, který byl k poštovní přepravě podán téhož dne. Všechny shora označené zásilky žalobkyně, resp. její zástupkyně, byly žalované doručovány na adresu místa jejího trvalého pobytu. Na základě skutkových zjištění shora uvedených soud shledal uplatněný nárok jako důvodný. Žalovaná v období zahrnujícím celkem 106 dnů vlastnila, resp. provozovala vozidlo, jehož provoz nebyl kryt pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla, přičemž se jednalo o osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru od [číslo] cm3 do [číslo] cm3. Z titulu porušení zákonné povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tak žalobkyni, ve smyslu § 1 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOPV“), vůči žalované vzniklo právo na úhradu paušální denní sazby ve výši 47 Kč, ve smyslu § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ vyhláška č. 205/1999 Sb.“), ve spojení s § 4 odst. 3 ZPOPV, a to za jeden každý den, kdy nebyl provoz žalovanou vlastněného, resp. provozovaného vozidla kryt pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla, celkem tedy 106 x 47 Kč, tj. 4 982 Kč. Žalobkyně pak uvedené plnění vůči žalované nejprve vymáhala mimosoudně, cestou zaslané výzvy a upomínek, v důsledku čehož jí, ve smyslu § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 4 odst. 4 ZPOPV, vzniklo právo na paušálně stanovenou úhradu úkonů souvisejících s mimosoudním vymáháním, ve výši 300 Kč. Žalovaná totiž na výzvu k uhrazení dlužného plnění nereagovala, a proto se se s jeho plněním, od prvého data následujícího po datu splatnosti, tj. k 6. 9. 2020, dostala do prodlení, ve smyslu § 1968 o. z. V souvislosti se vznikem prodlení na straně žalované tak žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok prodlení. Žalobkyně nicméně právo na úhradu úroku z prodlení, jdoucího z nezaplaceného„ příspěvku“, uplatnila až od data pozdějšího, konkrétně od 15. 9. 2020, a proto soud žalobkyni přiznal právo na úhradu zákonného úroku z prodlení až od jí uvedeného data. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. přiznal soud procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované, představovanou částkou 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částkou náhrady za odměnu za zastoupení v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatňovaném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, po 200 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za celkem provedené 3 úkony právní služby (sepis žaloby a předžalobní kvalifikované výzvy, převzetí věci), náhradou hotových výdajů za shora uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, to vše zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupkyně žalobkyně z odměny a náhrad povinna odvést dle zvláštního právního předpisu, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., v částce 189 Kč Celkem tedy jde o částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla soudem určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna provést k rukám zástupkyně žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn dle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.