10 C 219/2022-21 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se jako právnická osoba, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeném nadepsanému soudu dne [datum], vůči žalované domáhala zaplacení částky 6 735 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, jako ve výroku I. rozsudku. Předmět svého nároku žalobkyně vymezila tak, že byla žalovaná evidována jako vlastník vozidla [registrační značka], které bylo v období od [datum] do [datum] vedeno jako provozované bez sjednání pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V návaznosti na takto uplatněný nárok žalobkyně požadovala i paušální náhradu za mimosoudní uplatnění nároku ve výši 300 Kč. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně výslovně, žalovaná formou fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, zda souhlasí s vyřízením věci bez nařízení jednání. Soud proto dle §115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla žalované doručena spolu s uvedenou výzvou dne [datum], a to poté, co uplynula 10 denní lhůta k vyzvednutí. Při hodnocení skutkového stavu soud vycházel z doložených listin. Dokumentem označeným jako„ Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP“, datovaným k [datum], žalobkyně, za současného stanovení 60 denní lhůty k plnění plynoucí od doručení předmětného dokumentu, vyzvala žalovanou k úhradě položky„ příspěvek“ ve výši 6 435 Kč, sestávající z celkem 99 denních sazeb po 65 Kč Náklady mimosoudního uplatnění byly pod položkou„ náklady uplatnění“ vypočteny paušálem ve výši 300 Kč. Stran nároku na vyplacení částky představované položkou„ příspěvek“ žalobkyně žalované sdělila, že vlastní, resp. provozuje vozidlo [registrační značka], osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3, což bylo pro účely soudního řízení dále potvrzeno sdělením [stát. instituce], dle něhož bylo předmětné vozidlo v registru vozidel evidováno a jako jeho provozovatel byla vedena právě žalovaná. Provoz předmětného vozidla pak nebyl v období od [datum] do [datum] kryt pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla. Uvedená výzva k plnění byla k poštovní přepravě podána dne [datum], žalovaná si ji však v úložní době nepřevzala a doručující subjekt vrátil zásilku zpět odesílateli - žalobkyni. Naposledy, po předchozím vystavení dalších dvou upomínek, byla žalovaná k úhradě vyzvána zástupkyní žalobkyně, a to cestou dokumentu označeného jako„ Předžalobní upomínka“, datovaného k [datum], který byl k poštovní přepravě podán téhož dne. Všechny shora označené zásilky žalobkyně, resp. její zástupkyně, byly žalované doručovány na adresu místa jejího trvalého pobytu. Na základě skutkových zjištění shora uvedených soud shledal uplatněný nárok jako důvodný. Žalovaná v období zahrnujícím celkem 99 dnů vlastnila, resp. provozovala vozidlo, jehož provoz nebyl kryt pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla, přičemž se jednalo o osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3. Z titulu porušení zákonné povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tak žalobkyni, ve smyslu § 1 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOPV“), vůči žalované vzniklo právo na úhradu paušální denní sazby ve výši 65 Kč, ve smyslu § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ vyhláška č. 205/1999 Sb.“), ve spojení s § 4 odst. 3 ZPOPV, a to za jeden každý den, kdy nebyl provoz žalovanou vlastněného, resp. provozovaného vozidla kryt pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla, celkem tedy 99 x 65 Kč, tj. 6 435 Kč. Žalobkyně pak uvedené plnění vůči žalované nejprve vymáhala mimosoudně, cestou zaslané upomínky, v důsledku čehož jí, ve smyslu § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 4 odst. 4 ZPOPV, vzniklo právo na paušálně stanovenou úhradu úkonů souvisejících s mimosoudním vymáháním, ve výši 300 Kč. Žalovaná totiž na výzvu k uhrazení dlužného plnění nereagovala, a proto se se s jeho plněním, od prvého data následujícího po datu splatnosti, tj. k [datum], dostala do prodlení, ve smyslu § 1968 o. z. V souvislosti se vznikem prodlení na straně žalované tak žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok prodlení. Žalobkyně nicméně právo na úhradu úroku z prodlení, jdoucího z nezaplaceného„ příspěvku“, uplatnila až od data pozdějšího, konkrétně od [datum], a proto soud žalobkyni přiznal právo na úhradu zákonného úroku z prodlení až od jí uvedeného data. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. přiznal soud procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované, představovanou částkou 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částkou náhrady za odměnu za zastoupení v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatňovaném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, po 200 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za celkem provedené 3 úkony právní služby (sepis žaloby a předžalobní kvalifikované výzvy, převzetí věci), náhradou hotových výdajů za shora uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, to vše zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupkyně žalobkyně z odměny a náhrad povinna odvést dle zvláštního právního předpisu, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., v částce 189 Kč Celkem tedy jde o částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla soudem určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna provést k rukám zástupkyně žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.