10 C 221/2022-22 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se jako právnická osoba, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeném nadepsanému soudu dne 12. 6. 2022, vůči žalované domáhala zaplacení částky 4 389 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, jako ve výroku I. rozsudku. Předmět svého nároku žalobkyně vymezila tak, že byla žalovaná evidována jako vlastník vozidla [registrační značka], které bylo v období od 13. 11. 2020 do 7. 2. 2021 vedeno jako provozované bez sjednání pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V návaznosti na takto uplatněný nárok žalobkyně požadovala i paušální náhradu za mimosoudní uplatnění nároku ve výši 300 Kč. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně výslovně, žalovaná formou fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, zda souhlasí s vyřízením věci bez nařízení jednání. Soud proto dle §115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla žalované doručena spolu s uvedenou výzvou dne 5. 9. 2022, a to poté, co uplynula 10 denní lhůta k vyzvednutí. Nato bylo oznámení o doručení vyvěšeno na úřední desce soudu. Při hodnocení skutkového stavu soud vycházel z doložených listin. Dokumentem označeným jako„ Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP“, datovaným k 1. 4. 2021, žalobkyně, za současného stanovení 60 denní lhůty k plnění plynoucí od doručení předmětného dokumentu, vyzvala žalovanou k úhradě položky„ příspěvek“ ve výši 4 389 Kč, sestávající z celkem 87 denních sazeb po 47 Kč a dále též z položky„ náklady uplatnění“ ve výši 300 Kč. Stran nároku na vyplacení částky představované položkou„ příspěvek“ žalobkyně žalované sdělila, že vlastní, resp. provozuje vozidlo [registrační značka], osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, což bylo pro účely soudního řízení dále potvrzeno sdělením Městského úřadu v Nymburce, dle něhož bylo předmětné vozidlo v registru vozidel evidováno a jako jeho provozovatel byla vedena právě žalovaná. Provoz předmětného vozidla pak nebyl v období od 13. 11. 2020 do 7. 2. 2021 kryt pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla. Uvedená výzva k plnění, podaná k poštovní přepravě dne 1. 4. 2021, byla žalobkyni k 7. 4. 2021 vrácena jako nedoručená. Naposledy, po vystavení dvou dalších upomínek, byla žalovaná k úhradě vyzvána zástupkyní žalobkyně, a to cestou dokumentu označeného jako„ Předžalobní upomínka“, datovaného k 3. 5. 2022, který byl k poštovní přepravě podán ještě téhož dne. Na základě skutkových zjištění shora uvedených soud shledal uplatněný nárok jako důvodný. Žalovaná v období zahrnujícím celkem 87 dnů vlastnila, resp. provozovala vozidlo, jehož provoz nebyl kryt pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla, přičemž se jednalo o osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3. Z titulu porušení zákonné povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tak žalobkyni, ve smyslu § 1 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOPV“), vůči žalované vzniklo právo na úhradu paušální denní sazby ve výši 47 Kč, ve smyslu § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ vyhláška č. 205/1999 Sb.“), ve spojení s § 4 odst. 3 ZPOPV, a to za jeden každý den, kdy nebyl provoz žalovanou vlastněného, resp. provozovaného vozidla kryt pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla, celkem tedy 87 x 47 Kč, tj. 4 089 Kč. Žalobkyně pak uvedené plnění vůči žalované nejprve vymáhala mimosoudně, cestou zaslané upomínky, v důsledku čehož jí, ve smyslu § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 4 odst. 4 ZPOPV, vzniklo právo na paušálně stanovenou úhradu úkonů souvisejících s mimosoudním vymáháním, ve výši 300 Kč. Žalovaná totiž na výzvu k uhrazení dlužného plnění nereagovala, a proto se se s jeho plněním, od prvého data následujícího po datu splatnosti, tj. k 6. 6. 2021, dostala do prodlení, ve smyslu § 1968 o. z. V souvislosti se vznikem prodlení na straně žalované tak žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok prodlení. Žalobkyně nicméně právo na úhradu úroku z prodlení z položky„ příspěvek“ uplatnila až od data pozdějšího, konkrétně od 16. 6. 2021, a proto soud žalobkyni přiznal právo na úhradu zákonného úroku z prodlení až od jí uvedeného data. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. přiznal soud procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované, představovanou částkou 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částkou náhrady za odměnu za zastoupení v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatňovaném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, po 200 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za celkem provedené 3 úkony právní služby (sepis žaloby a předžalobní kvalifikované výzvy, převzetí věci), náhradou hotových výdajů za shora uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, to vše zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupkyně žalobkyně z odměny a náhrad povinna odvést dle zvláštního právního předpisu, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., v částce 189 Kč Celkem tedy jde o částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla soudem určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna provést k rukám zástupkyně žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.