10 C 241/2022-13 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeném nadepsanému soudu dne 14. 4. 2022, vůči žalovanému domáhala zaplacení jízdného (20 Kč) a přirážky (1 000 Kč) za porušení přepravních podmínek při jízdě jí provozovaným prostředkem hromadné dopravy (autobusem), a to z důvodu uskutečnění přepravy bez platného jízdního dokladu. Oba účastníci souhlasili s vyřízením věci bez nařízení jednání, žalobkyně výslovně a žalovaný na základě fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto dle § 115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba i s výzvou k vyjádření, zda souhlasí s vyřízením věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena dne 10. 10. 2022. Žalovaný se však k uplatněnému nároku a ani k uvedené výzvě nevyjádřil. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Žalovaný se v rámci kontroly, provedené dne 12. 12. 2020 v autobusu linky [číslo] provozované žalobkyní, neprokázal platným jízdním dokladem, přičemž o provedené kontrole byl sepsán zápis [číslo] ([variabilní symbol]). Totožnost žalovaného byla při kontrole ověřována příslušníky Policie České republiky a žalovaný zápis o kontrole podepsal. Přirážka za jízdu bez platného jízdního dokladu činí dle čl. V. odst. 13 písm. a) a b)„ Smluvních přepravních podmínek“ žalobkyně 1 000 Kč s tím, že je-li tato zaplacena při kontrole či do 5 pracovních dnů, činí její výše 600 Kč Cena základní, půlhodinové pásmové jízdenky, činila dle t. č. účinného tarifu žalobkyně 20 Kč. Soud kvalifikoval projednávaný případ dle § 2550 a násl. o. z., § 2578 a násl. o. z., § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c), odst. 3 a odst. 4 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a dle § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu a návrhu v celém jeho rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů má soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaný použil k jízdě prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní, aniž by se prokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný tak svým jednáním porušil ustanovení výše uvedených právních předpisů, a proto je povinen zaplatit žalobkyni nezaplacené jízdné (20 Kč) i přirážku k jízdnému (1 000 Kč), jako tzv. penále (obdobně viz nález Ústavního soudu publikovaný jako [číslo] Sb.), to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jdoucím z částky 1 020 Kč od 13. 12. 2020 do zaplacení, neboť splatnost nárokovaného plnění byla stanovena k 12. 12. 2020, a žalovaný se tak, ve smyslu § 1968 o. z., k následujícímu datu dostal do prodlení, s tím, že nevyužil možnost splatit předepsané plnění ve zkrácené lhůtě 5 pracovních dnů od data kontroly, a plnit tak s nižší přirážkou. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému, který byl formou podání ze dne 26. 11. 2021 zástupcem žalobkyně vyzván k dobrovolnému uhrazení vzniknuvšího dluhu, uložil povinnost nahradit v řízení úspěšné žalobkyni účelně vynaložené náklady, zahrnující částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částku odměny za 3 úkony právní služby (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), jejichž tarifní hodnotu, 200 Kč, soud určil s odkazem na § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť šlo v projednávané věci o řízení v tarifní hodnotě do 10 000 Kč zahájené na návrh podaný na ustáleném vzoru podávaném žalobkyní opakovaně a to ve skutkově i právně obdobných věcech. Dále žalobkyni náleží též právo na náhradu hotových výdajů za 3 shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny a náhrad povinen odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobkyni činí částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, tedy třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen provést k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.