10 C 244/2022-20 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 1. 6. 2022, vůči žalovanému domáhala zaplacení neuhrazeného jízdného (30 Kč) a přirážky (1 500 Kč) za porušení přepravních podmínek při jízdách jí provozovaným prostředkem hromadné dopravy, spočívající v jízdě bez platného jízdního dokladu dne 10. 3. 2022. Oba účastníci souhlasili s vyřízením věci bez nařízení jednání, žalobkyně výslovně, žalovaný formou fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, zda souhlasí s vyřízením věci bez nařízení jednání. Soud proto dle §115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla žalovanému doručena spolu s uvedenou výzvou dne 10. 10. 2022, a to poté, co uplynula 10 denní lhůta k vyzvednutí. Poté byla zásilka vrácena soudu, na jehož úřední desce bylo a aktu doručení vyvěšeno oznámení. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Žalovaný se v rámci kontroly, provedené dne 10. 3. 2022 v lince [anonymizováno] metra provozované žalobkyní, neprokázal jízdním dokladem, přičemž o provedené kontrole byl sepsán zápis [číslo]. Totožnost žalovaného byla při kontrole ověřována z jeho občanského průkazu a žalovaný zápis o kontrole podepsal. Cena základní pásmové - půlhodinové jízdenky byla k 10. 3. 2022 stanovena tarifem žalobkyně, konkrétně částkou 30 Kč. Přirážka za jízdu bez platného jízdního dokladu činí dle čl. 8 odst. 4„ Smluvních přepravních podmínek“ žalobkyně 1 500 Kč. V zápisu o kontrole pak byl žalovaný mj. poučen, že splatí-li předepsané plnění na místě či ve lhůtě 15 dnů, činí přirážka 800 Kč. Soud kvalifikoval projednávaný případ dle § 2052 o. z., dle § 2550 a násl. o. z., zejména s odkazem na § 2578 o. z., dále dle § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a dle § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a návrhu v plném rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů vzal soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaný použil k jízdě prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní, aniž by se prokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný tak porušil ustanovení výše uvedených právních předpisů, a proto je povinen zaplatit žalobkyni dlužné jízdné (30 Kč) i přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek (1 500 Kč), jako tzv. penále (obdobně viz nález Ústavního soudu publikovaný jako [číslo] Sb.), to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb, jdoucím z částky 1 530 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení, neboť splatnost nárokovaného plnění byla stanovena k 10. 3. 2022, a žalovaný se tak, ve smyslu § 1968 o. z., k následujícímu datu dostal do prodlení, s tím, že nevyužil možnost splatit předepsané plnění ve zkrácené lhůtě 15 dnů od data kontroly, a plnit tak s nižší přirážkou. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému, který byl formou upomínky ze dne 18. 5. 2022 zástupcem žalobkyně vyzván k dobrovolnému uhrazení vzniknuvšího dluhu, uložil povinnost nahradit v řízení úspěšné žalobkyni účelně vynaložené náklady, zahrnující částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částku odměny jejího zástupce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), jejichž tarifní hodnotu, 200 Kč, soud určil s odkazem na § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť šlo v projednávané věci o řízení v tarifní hodnotě do 10 000 Kč zahájené na návrh podaný na ustáleném vzoru podávaném žalobkyní opakovaně, a to ve skutkově i právně obdobných věcech. Dále žalobkyni náleží též právo na náhradu hotových výdajů jejího zástupce za 3 shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč, ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, to vše, dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny a náhrad povinen odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobkyni činí částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen provést k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., dle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.