10 C 253/2022-16 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se jako právnická osoba, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeném nadepsanému soudu dne 27. 7. 2022, vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 6 865 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, jako ve výroku I. rozsudku. Předmět svého nároku žalobkyně vymezila tak, že byl žalovaný evidován jako vlastník vozidla [registrační značka], které bylo v období od 22. 4. 2021 do 31. 7. 2021 vedeno jako provozované bez sjednání pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V návaznosti na takto uplatněný nárok dále žalobkyně požadovala paušální náhradu za mimosoudní uplatnění nároku ve výši 300 Kč. Oba účastníci souhlasili s vyřízením věci bez nařízení jednání, žalobkyně výslovně, žalovaný formou fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, zda s vyřízením věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto dle §115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla žalovanému doručena spolu s uvedenou výzvou dne 10. 10. 2022, a to poté, co uplynula 10 denní úložní lhůta k vyzvednutí. Při hodnocení skutkového stavu soud vycházel z doložených listin. Dokumentem označeným jako„ Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno]“, datovaným k 17. 2. 2022, žalobkyně, za současného stanovení 60 denní lhůty k plnění plynoucí od doručení předmětného dokumentu, vyzvala žalovaného k úhradě položky„ příspěvek“ ve výši 6 565 Kč, sestávající z celkem 101 denních sazeb po 65 Kč Náklady případného mimosoudního uplatnění byly vypočteny paušálem ve výši 300 Kč. Stran nároku na vyplacení částky představované položkou„ příspěvek“ žalobkyně žalovanému sdělila, že vlastní, resp. provozuje vozidlo [registrační značka], osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3, což bylo pro účely soudního řízení dále potvrzeno sdělením [stát. instituce], dle něhož bylo předmětné vozidlo v registru vozidel evidováno a jako jeho provozovatel byl veden právě žalovaný. Provoz předmětného vozidla pak nebyl v období od 22. 4. 2021 do 31. 7. 2021 kryt pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla. Uvedená výzva k plnění byla žalovanému k 2. 3. 2022 vhozena do jeho domovní schránky. Naposledy, po předchozím vyhotovení jedné další upomínky, byl žalovaný k úhradě vyzván zástupkyní žalobkyně, a to cestou dokumentu označeného jako„ Předžalobní upomínka“, datovaného k 21. 6. 2022, který byl k poštovní přepravě podán téhož dne. Všechny shora označené zásilky žalobkyně, resp. její zástupkyně, byly žalovanému doručovány na adresu místa jeho trvalého pobytu. Na základě skutkových zjištění shora uvedených soud shledal uplatněný nárok jako důvodný. Žalovaný v období zahrnujícím celkem 101 dnů vlastnil, resp. provozoval vozidlo, jehož provoz nebyl kryt pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla, přičemž se jednalo o osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3. Z titulu porušení zákonné povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tak žalobkyni, ve smyslu § 1 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOPV“), vůči žalovanému vzniklo právo na úhradu paušální denní sazby ve výši 65 Kč, ve smyslu § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ vyhláška č. 205/1999 Sb.“), ve spojení s § 4 odst. 3 ZPOPV, a to za jeden každý den, kdy nebyl provoz žalovaným vlastněného, resp. provozovaného vozidla kryt pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla, celkem tedy 101 x 65 Kč, tj. 6 565 Kč. Žalobkyně pak uvedené plnění vůči žalovanému nejprve vymáhala mimosoudně, cestou zaslané výzvy, v důsledku čehož jí, ve smyslu § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 4 odst. 4 ZPOPV, vzniklo právo na paušálně stanovenou úhradu úkonů souvisejících s mimosoudním vymáháním, ve výši 300 Kč. Žalovaný totiž na výzvu k uhrazení dlužného plnění nereagoval, a proto se se s jeho plněním, od prvého data následujícího po datu splatnosti, tj. k 1. 5. 2022, dostal do prodlení, ve smyslu § 1968 o. z. V souvislosti se vznikem prodlení na straně žalovaného tak žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok prodlení. Žalobkyně nicméně právo na úhradu úroku z prodlení, jdoucího z nezaplaceného„ příspěvku“, uplatnila až od data pozdějšího, konkrétně od 4. 5. 2022, a proto soud žalobkyni přiznal právo na úhradu zákonného úroku z prodlení až od jí uvedeného data. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. přiznal soud procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, představovanou částkou 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částkou náhrady za odměnu za zastoupení v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatňovaném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, po 200 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za celkem provedené 3 úkony právní služby (sepis žaloby a předžalobní kvalifikované výzvy, převzetí věci), náhradou hotových výdajů za shora uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, to vše zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupkyně žalobkyně z odměny a náhrad povinna odvést dle zvláštního právního předpisu, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., v částce 189 Kč Celkem tedy jde o částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla soudem určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen provést k rukám zástupkyně žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.