10 C 357/2021-22 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se jako právnická osoba, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeném nadepsanému soudu dne 18. 9. 2021 ve znění doplnění z 5. 1. 2022, po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 556 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, jako ve výroku I. rozsudku. Předmět svého nároku žalobkyně vymezila tak, že byl žalovaný evidován jako vlastník vozidla [registrační značka], které bylo v období od 1. 12. 2019 do 5. 3. 2020 vedeno jako provozované bez sjednání pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V návaznosti na takto uplatněný nárok dále žalobkyně požadovala paušální náhradu za mimosoudní uplatnění nároku ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyslovila souhlas s vyřízením věci bez jednání, žalovaný tentýž souhlas udělil formou fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k výzvě, která mu byla spolu se žalobou a výzvou k vyjádření zaslána k 3. 1. 2022. Při hodnocení skutkového stavu soud vycházel z doložených listin. Dokumentem označeným jako„ Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP“, datovaným k 16. 9. 2020, žalobkyně, za současného stanovení 60 denní lhůty k plnění plynoucí od doručení předmětného dokumentu, vyzvala žalovaného k úhradě položky„ příspěvek“ ve výši 8 256 Kč, sestávající z celkem 96 denních sazeb po 86 Kč Náklady mimosoudního uplatnění byly vypočteny paušálem ve výši 300 Kč. Stran nároku na vyplacení částky představované položkou„ příspěvek“ žalobkyně žalovanému sdělila, že vlastní, resp. provozuje vozidlo [registrační značka], nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně, což bylo pro účely soudního řízení dále potvrzeno sdělením Městského úřadu v Nymburce, dle něhož bylo předmětné vozidlo v registru vozidel evidováno a jako jeho provozovatel byl veden právě žalovaný. Provoz předmětného vozidla pak nebyl v období od 1. 12. 2019 do 5. 3. 2020 kryt pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla. Uvedená výzva k plnění byla žalovanému dodána dne 18. 9. 2020. Naposledy byl žalovaný k úhradě vyzván zástupkyní žalobkyně, a to cestou dokumentu označeného jako„ Předžalobní upomínka“, datovaného k 2. 6. 2021, jenž byl k 2. 6. 2021 dodán do datové schránky žalovaného. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOPV“), nestanoví-li tento zákon jinak musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené Podle § 4 odst. 1, 2, 3 a 4 ZPOPV (1) vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. (2) Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. (3) Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. (4) Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ vyhláška č. 205/1999 Sb.“), denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro (o) nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně ve výši 86 Kč. Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Na základě skutkových zjištění shora uvedených soud shledal uplatněný nárok jako důvodný. Žalovaný v období zahrnujícím celkem 96 dnů vlastnil, resp. provozoval vozidlo, jehož provoz nebyl kryt pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla, přičemž se jednalo o nákladní automobil v kategorii vymezené shora citovaným § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb. Z titulu porušení zákonné povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tak žalobkyni, ve smyslu § 1 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 4 odst. 1 ZPOPV, vůči žalovanému vzniklo právo na úhradu paušální denní sazby ve výši 86 Kč, ve smyslu § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 4 odst. 3 ZPOPV, a to za jeden každý den, kdy nebyl provoz žalovaným vlastněného, resp. provozovaného vozidla kryt pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla, celkem tedy 96 x 86 Kč, tj. 8 256 Kč. Žalobkyně pak uvedené plnění vůči žalovanému nejprve vymáhala mimosoudně, v důsledku čehož jí, ve smyslu § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 4 odst. 4 ZPOPV, vzniklo právo na paušálně stanovenou úhradu úkonů souvisejících s mimosoudním vymáháním, ve výši 300 Kč. Žalovaný totiž na výzvu k uhrazení dlužného plnění nereagoval, a proto se se s jeho plněním, od prvého data následujícího po datu splatnosti, tj. k 17. 11. 2020, dostal do prodlení, ve smyslu § 1968 o. z. V souvislosti se vznikem prodlení na straně žalovaného tak žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok prodlení. Žalobkyně nicméně právo na úhradu úroku z prodlení uplatnila až od data pozdějšího, konkrétně od 1. 12. 2020, a proto soud žalobkyni přiznal právo na úhradu zákonného úroku z prodlení až od jí uvedeného data. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. přiznal soud procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, představovanou částkou 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částkou náhrady za odměnu za zastoupení v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatňovaném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, po 200 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za celkem provedené 3 úkony právní služby (sepis žaloby a předžalobní výzvy, převzetí věci), náhradu hotových výdajů za shora uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, to vše zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupkyně žalobkyně z odměny a náhrad povinna odvést dle zvláštního právního předpisu, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., v částce 189 Kč Celkem tedy jde o částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla soudem určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen provést k rukám její zástupkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn dle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.