10 C 40/2022-17 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeného nadepsanému soudu dne 4. 10. 2021, vůči žalované domáhala zaplacení neuhrazeného jízdného (24 Kč) a přirážky (1 500 Kč) za porušení přepravních podmínek při jízdě jí provozovaným prostředkem hromadné dopravy, spočívajícím v jízdě bez platného jízdního dokladu dne 6. 7. 2021 Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně výslovně, žalovaná formou fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, zda s vyřízením věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto dle §115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla žalované doručena spolu s uvedenou výzvou dne 4. 3. 2022, a to poté, co uplynula 10 denní lhůta k vyzvednutí. Nato byla zásilka k 10. 3. 2022 vrácena zpět soudu a o doručení vyvěsil soud oznámení na své úřední desce. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Žalovaná se v rámci kontroly, provedené dne 6. 7. 2021 v lince metra [anonymizováno] provozované žalobkyní, neprokázala platným jízdním dokladem, přičemž o provedené kontrole byl sepsán zápis [číslo]. Totožnost žalované byla při kontrole ověřována z jejího občanského průkazu a žalovaná zápis o kontrole podepsala. Přirážka za jízdu bez platného jízdního dokladu činí dle čl. 8 odst. 4„ Smluvních přepravních podmínek“ žalobkyně 1 500 Kč. V zápisu o provedené kontrole pak byla žalovaná mj. poučena, že v případě, splatí-li předepsané plnění na místě či ve lhůtě 15 dnů, činí výše přirážky 800 Kč Cena základní, půlhodinové pásmové jízdenky, činila dle t. č. účinného tarifu žalobkyně 24 Kč. Soud kvalifikoval projednávaný případ dle § 2052 o. z., dle § 2550 a násl. o. z., zejména s odkazem na § 2578 o. z., dále dle § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a dle § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a návrhu v celém rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů vzal soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaná použila k jízdě prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní, aniž by se prokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná tak svým jednáním porušila ustanovení výše uvedených právních předpisů, a proto je povinna zaplatit žalobkyni dlužné jízdné i přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek ve výši 1 500 Kč, jako tzv. penále (obdobně viz nález Ústavního soudu publikovaný jako [číslo] Sb.), to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jdoucím z částky 1 524 Kč od 7. 7. 2021 do zaplacení, neboť splatnost nárokovaného plnění byla stanovena k 6. 7. 2021, a žalovaná se tak, ve smyslu § 1968 o. z., k následujícímu datu dostala do prodlení, s tím, že nevyužila možnost splatit předepsané plnění ve zkrácené lhůtě 15 dnů od data kontroly, a plnit tak s nižší přirážkou. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované, která byla formou podání ze dne 16. 9. 2021 zástupcem žalobkyně vyzvána k dobrovolnému uhrazení vzniknuvšího dluhu, uložil povinnost nahradit v řízení úspěšné žalobkyni účelně vynaložené náklady, zahrnující částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částku náhrady za odměnu jejího zástupce za 3 úkony právní služby (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), jejichž tarifní hodnotu, 200 Kč, soud určil s odkazem na § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť šlo v projednávané věci o řízení v tarifní hodnotě do 10 000 Kč, zahájené na návrh podaný na ustáleném vzoru podávaném žalobkyní opakovaně, a to ve skutkově i právně obdobných věcech. Dále žalobkyni náleží právo na náhradu hotových výdajů jejího zástupce za 3 shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč, ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, to vše, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny a náhrad povinen odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem výše náhrady přiznané žalobkyni činí 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, tedy třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna provést k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.