10 C 97/2022-67 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne [datum], se žalobci a) a b) (dále společně jen jako žalobci) vůči žalované, jakožto osobě oprávněné v exekuci vedené pod sp. zn. [spisová značka] soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], proti [celé jméno žalobce], [rodné číslo], domáhali, aby byly z předmětné exekuce vyloučeny movité věci, specifikované ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku jako položky [číslo] [číslo] jež jmenovaný exekutor na základě exekučního příkazu ze dne [datum] pojal do soupisu. 2. Žalovaná se, cestou podání ze dne [datum], v reakci na zaslání žaloby, k uplatněnému nároku vyjádřila tak, že se s vyloučením položek [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] souhlasí. Dále také žalobkyně, s odkazem na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 292/07 ze dne [datum], sdělila, že zahrnutí předmětných položek do soupisu provedl sám soudní exekutor s tím, že ona sama nebyla nijak informována o tom, že se žalobci vyškrtnutí předmětných položek ze soupisu domáhali již dřív, přímo u soudního exekutora. V návaznosti na tento právní názor žalobkyně dále dovodila, že v řízení jsou naplněny podmínky pro to, aby, ve smyslu § 150 o. s. ř., procesně úspěšným žalobcům nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. 3. Po obdržení sdělení žalované soud žalobce vyzval, aby se tito vyjádřili, (i.) zda na uplatněném nároku trvají co do vyloučení položek [číslo] [číslo] (pozn. tyto byly k návrhu žalobců ze soupisu vyškrtnuty samotným soudním exekutorem - viz usnesení na čl. 40) a dále, (ii.) aby se vyjádřili k eventualitě, kdy by soud ve věci, ve smyslu § 150 o. s. ř., rozhodl tak, že se jim, navzdory úspěchu ve věci, nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. 4. K výzvě soudu žalobci, přípisem ze dne [datum], sdělili, že netrvají na vyloučení položek [číslo] [číslo] z exekuce. Ohledně aplikace § 150 o. s. ř. na rozhodnutí ve věci náhrady nákladů řízení však sdělili, že s takovým postupem nesouhlasí, neboť na zahájení řízení, iniciovaném žalobou na vyloučení movitých věcí z exekuce, nenesou žádné zavinění. V tomto směru žalobci namítli, že soudní exekutor měl žalovanou o exekuci movitých věcí, resp. o pořízení soupisu, vyrozumět, k čemuž měl dostatečný prostor téměř tří měsíců dělících datum podání návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu a datum podání žaloby. A to tím spíše za situace, kdy byla exekuce prováděna v bytě třetích osob - žalobců (povinný zde byl pouze úředně evidován k trvalému pobytu), žalobci od samého počátku exekutora a jeho vykonavatele na nezákonnost jeho počínání upozorňovali, za současného předkládání důkazů, a nadto některé exekvované věci zjevně patřily dětem či ženám (chytré hodinky růžové barvy, šicí stroj, vybavení dětského pokojíčku - např. notebook Lenovo Ideapad či tiskárna HP). Z předestřených závěrů žalobci dovodili, že jim v důsledku počínání soudního exekutora a jeho vykonavatele vznikla škoda, na níž nese své spoluzavinění i žalovaná, která, z pozice oprávněné, měla postup soudního exekutora ve vlastním zájmu sledovat a případně jej i korigovat. Závěrem svého podání pak žalobci poukázali na rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. III. ÚS 3473/11, sp. zn. II. ÚS 2106/11 a sp. zn. III. ÚS 707/11, v nichž Ústavní soud aproboval postup, kdy obecné soudy žalobcům přiznaly právo na náhradu nákladů řízení ve věcech řízení o vylučovacích žalobách. 5. Za podmínek vymezených v § 96 odst. 2 o. s. ř. soud výrokem I. zastavil řízení co do těch dílčích nároků, jež žalobci, aniž by bylo ve věci nařízeno jednání, vzali zpět, přičemž tak, ve smyslu § 96 odst. 4 o. s. ř., učinil bez zjišťování stanoviska žalované. 6. Podle ustanovení § 153a odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. (2) Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). (4) Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 7. Žalovaná v rámci svého vyjádření ze dne [datum] uplatněný nárok (se zohledněním položek již vyškrtnutých soudním exekutorem), ve smyslu § 153a odst. 1 o. s. ř., v plném rozsahu uznala s tím, že souhlasí s vyloučením položek [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] ze shora označené exekuce. Tímto svým procesním úkonem tak žalobkyně, ve smyslu § 153a odst. 1 o. s. ř., založila předpoklad pro vydání rozsudku pro uznání, neboť akt uznání uplatněného nároku neobsahuje žádné podmínky, jednoznačně vymezuje rozsah uznaného nároku, v souladu s § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř. nenarušuje žádná ustanovení kogentních právních norem a týká se práv a povinností, s nimiž byli účastníci oprávněni, v mezích právního řádu, disponovat. Stran poslední z uvedených podmínek pak vzal soud v úvahu, že řízení o tzv. vylučovací, excindační žalobě lze zahájit výlučně na návrh a žalovaná, jakožto osoba oprávněná v exekuci, byla, ve smyslu § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 55 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen e. ř.), oprávněna bez omezení rozhodnout, zda setrvá na tom, aby z movitých věcí, označených jako položky [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] byly uspokojovány její závazky vůči osobě odlišné od žalobců. 8. V návaznosti na závěry shora uvedené soud ve věci uplatněného nároku, ve smyslu § 153a odst. 1 a 4 o. s. ř., rozhodl rozsudkem pro uznání, který byl vydán bez jednání. 9. Co do náhrady nákladů řízení soud, s odkazem na § 150 o. s. ř., využil zákonného moderačního práva a vzhledem k existenci„ důvodů zvláštního zřetele hodných“ procesně úspěšným žalobcům právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. A to poté, co byli žalobci o eventualitě takového rozhodnutí poučeni a dostali možnost se k ní vyjádřit (k tomuto procesnímu postupu obdobně např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3161/08 ze dne [datum], publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS pod [číslo] USn.). Ve vztahu k podmínkám projednávané věci totiž soud nemohl pominout, že procesní úspěch žalobců, resp. důvodnost jejich žaloby, byly dány nezákonným postupem soudního exekutora, jehož odpovědnost, ve smyslu zavinění na zahájení tohoto řízení, nelze souběžně a bez dalšího vázat i na žalovanou. Jakožto osobu oprávněnou z exekuce, která vůči třetí osobě, odlišné od žalobců, důvodně hájí svá práva, založená řádným exekučním titulem, a nadto při prvním seznámení s povahou projednávané věci uplatněný nárok uznala. Ostatně, i žalobci ve svém podání ze dne [datum] poukázali na § 32 odst. 1 e. ř., který tuto samostatnou odpovědnost soudního exekutora za nezákonný postup zakládá. [jméno] žalovaná pak o sporu, týkajícím se postižení položek [číslo] [číslo] v rámci exekuce, byla informována až v souvislosti s podáním žaloby iniciující toto řízení a nikoli dřív, přímo soudním exekutorem, nebo i samotnými žalobci. Právě žalobci totiž mohli ještě před podáním žaloby i návrhu na vyškrtnutí položek [číslo] [číslo] ze soupisu žalovanou se svojí argumentací a důkazy seznámit, čímž by ve vztahu k projednávané věci přirozeně založili i její procesní odpovědnost v tom smyslu, zda bylo nutné a účelné v projednávané věci soudní řízení vůbec zahajovat (k argumentaci shora uvedené, mj. i stran odpovědnosti soudního exekutora a„ informační povinnosti“ žalobců ve vztahu k žalované, viz dosud citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 292/07 ze dne [datum], publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS pod [číslo] USn.). 10. Námitky, které v návaznosti na zamýšlené rozhodnutí o nákladech řízení vznesli žalobci, soud vyhodnotil jako nedůvodné. Jak bylo uvedeno výše, odpovědnost za případné informování o stavu vedené exekuce, se zaměřením na pořízení soupisu movitých věcí, nesli ve vztahu k žalované soudní exekutor a také sami žalobci. Co se pak týče odkazů, jež žalobci učinili ve vztahu ke kazuistice projednávané Ústavním soudem, lze uzavřít, že tato neodpovídá poměrům projednávané věci. Je třeba zdůraznit, že způsob, jakým bylo v projednávané věci rozhodnuto o nákladech řízení, představuje, ve smyslu závěrů uvedených výše, v podstatě obecné řešení. Opačný závěr lze ve věci obdobných nároků učinit toliko v případech, pokud by konkrétní žalovaný/žalovaná trvali na projednání věci i poté, co již byli seznámeni s alespoň se základními rysy argumentace strany žalující, případně, pokud by byla důvodnost uplatněného nároku již dřív konstatována samotným soudním exekutorem, v reakci na návrh na vyškrtnutí věcí z dřív pořízeného soupisu. Právě tak tomu bylo v rámci případů, na něž žalobci ve svém vyjádření odkázali. Ve věci projednávané Ústavním soudem pod sp. zn. III. ÚS 3473/11 tak byla povinnost k náhradě nákladů řízení uložena poté, co došlo ke zpětvzetí žaloby v důsledku předchozího vyškrtnutí všech v žalobě označených věcí ze soupisu samotným exekutorem. Ve věci projednávané Ústavním soudem pod sp. zn. II. ÚS 2106/11 stěžovatelka trvala na ústním projednání uplatněného nároku na vyloučení věcí z exekuce a ani po jeho uskutečnění upl