12 C 193/2022-69 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 19.677 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 17.066 Kč od [datum] do zaplacení, částky 2.611,95 Kč jako smluvní pokuty a úroku ve výši 59,84 % ročně z částky 13.787,04 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 529,68 Kč, úrok ve výši 8,5% ročně z částky 13.787,04 Kč od [datum] do zaplacení, max. do doby, kdy úrok dosáhne částky 40.420 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] poskytla žalovanému převodem na účet finanční prostředky ve výši 14.000 Kč za úrok ve výši 59,84 %. Žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně a včas, došlo proto ke zesplatnění úvěru. Ke dni zespatnění žalovaný uhradil celkem částku 1.828 Kč. [příjmení] 17.066 Kč, kterou žalobkyně po žalovaném požadovala k zaplacení, sestává z částky 13.787,04 Kč na jistině, úroku ke dni zesplatnění ve výši 2.045,06 Kč smluvní pokuty ve výši 498 Kč, náhrady nákladů vzniklých s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, částky 336 Kč na dlužné úhradě za pojištění. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů a dokladů poskytnutých žalovaným a ověřila je prohlášením žalovaného a zjištění, zda má žalovaný závazky vůči žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] prohlášení klienta ze dne [datum], oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], občanského průkazu a splátkového kalendáře má soud prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému, který je ve smlouvě označen rodným číslem, finanční prostředky v částce 14.000 Kč, a to převodem z účtu žalobkyně [bankovní účet] na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu s úroky ve výši 59,84 % ročně, a to ve 42 splátkách po 914 Kč měsíčně k 22. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém došlo k vyplacení úvěru. 4. Z předsmluvního formuláře ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] seznámila žalovaného se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. 5. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy písemně prohlásil, že má pravidelný čistý měsíční příjem 15.632 Kč ze zaměstnání u 3 [právnická osoba], je svobodný, není ve výpovědní lhůtě a nemá nezaopatřené děti. Kromě výdajů na svoji osobu ve výši životního minima 3.860 Kč žalovaný uvedl, že má výdaje na splátky žalobkyni ve výši 1.815 Kč měsíčně a jeho výdaje na bydlení činí 2.604 Kč. Dále žalovaný prohlásil, že bydlí u rodičů. 6. Z výpisu z účtu [obec] spořitelny soud zjistil, že žalovanému bylo v období od června 2021 do července vyplaceno jako mzda 14.284 Kč za červen a [číslo] za červenec 2021. 7. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že na účet [bankovní účet] byla dne [datum] z účtu [bankovní účet] poukázána částka 75.000 Kč. 8. Z výpisu záznamů z registru SOLUS a NRKI soud zjistil, že ke dni [datum] žalobkyně zjistila, že žalovaný v uvedených registrech nemá záznam. 9. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně v souvislosti s předmětnou smlouvou sepsala pro žalovaného oznámení o zesplatnění úvěru a výzvu k úhradě částky 17.066 Kč, odeslání této výzvy žalovanému žalobkyně ani netvrdila s tím, že splatnost úvěru nastala v souladu se smluvními ujednáními. 10. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalobkyně v souvislosti s předmětnou smlouvou odeslala dne [datum] prostřednictvím držitele poštovní licence žalovanému výzvu k úhradě pohledávky v částce 17.066 Kč ve lhůtě 15 dnů s upozorněním na možnost jejího vymáhání. 11. Soudu nezbylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaný v souvislosti s předmětnou smlouvou o úvěru uhradil částku 1.828 Kč, neboť žalovaný další úhrady netvrdil. 12. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud o skutkovém stavu uzavřel, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky v částce 14.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto žalobkyni vrátit s úroky ve výši 59,84 % ročně z dlužné částky ve 42 splátkách po 914 Kč měsíčně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet na základě informací poskytnutých žalovaným a ověřených způsobem popsaným v bodu 6 až 8 tohoto odůvodnění. Žalobkyně částku 14.000 Kč žalovanému skutečně poskytla. Žalovaný žalobkyni v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradil částku 1.828 Kč. Žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu z předmětné smlouvy vyzvala teprve dne [datum]. 13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 87 odst. 1 věta první a třetí citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). 17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z., současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Soud se v návaznosti na tento právní závěr dále zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá ust. § 86 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotře