17 C 190/2021-36 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 759 Kč s příslušenstvím, s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) a žalovaný uzavřeli dne 16. 1. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 16. 1. 2015 žalovanému částku 20 000 Kč. V rozsahu vyplývajícího z této smlouvy, tj. co do částky 13 725,48 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 417,43 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 157,79 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 8 933,71 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 933,71 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, vzala žalobkyně před zahájením jednání ve věci samé žalobu v plném rozsahu zpět s tím, že ohledně této pohledávky nebyla dohledána příslušná dokumentace. S ohledem na zpětvzetí žaloby proto soud řízení v tímto rozsahu ve smyslu § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a to bez zjišťování souhlasu ze strany žalovaného. (viz výrok I.) Dále byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena dne 9. 10. 2014 smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 9. 10. 2014 žalovanému částku 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou 13 377 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 043 Kč s úrokovou sazbou 19,98 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 041 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 293 Kč. Celkovou částku ve výši 29 377 Kč se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 490 Kč, přičemž poslední splátka měla být splatná dne 3. 12. 2015. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Ke dni 3. 12. 2015 činila dlužná jistina 7 530,42 Kč a poplatek 4 246,58 Kč. Pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila dlužná částka jednak dlužnou jistinu a sjednaný poplatek celkem ve výši 7 033,52 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 1 329,58 Kč (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 4 759,84 Kč od 11. 12. 2015 do 14. 6. 2018) a úrok částku 3 333,44 Kč (kapitalizovaný úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 4 759,84 Kč od 3. 12. 2015 do 14. 6. 2018). Dále žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení zákonného úrok z prodlení a sjednaného úroku z jistiny od 15. 6. 2018 do zaplacení. Pokud se týče posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr, tak k tomu žalobkyně uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací požadovaných a získaných od žalovaného, kdy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům od žalovaného vyžádaných. Teprve až po vyhodnocení získaných informací byla s žalovaným uzavřena smlouva. 2. Soud k projednání věci nařídil na 31. 1. 2022 jednání, z něhož se žalobkyně omluvila, souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti; žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Při jednání soud k důkazu provedl následující listiny, z nichž zjistil tyto, pro řízení podstatné, skutečnosti: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřely dne 9. 10. 2014 smlouvu o zápůjčce [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem v celkové výši 13 377 Kč (2 043 Kč za úrok, 3 041 Kč za administrativní činnost, 8 293 Kč za hotovostní inkaso splátek) v 60 týdenních splátkách po 490 Kč. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že částku 16 000 Kč převzal při podpisu smlouvy. (dle smlouvy o zápůjčce [číslo]). Na smlouvu ze dne 9. 10. 2014 bylo žalovaným uhrazeno celkem 22 343,48 Kč. Neuhrazena zůstala částka jistiny ve výši 4759,84 Kč (dle tabulky umoření ke smlouvě [číslo]) Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy ověřovala ze skutečností, které jí sdělil žalovaný při vyplňování zákaznické karty, přičemž zaměstnání žalovaného bylo osobně ověřeno, jeho příjem činil 18 000 Kč, což bylo ověřeno z pracovní smlouvy a z výplatních pásek, rovněž byly nájemní smlouvou ověřeny i výdaje žalovaného. Co se týče výdajů, uvedl žalovaný, že hradí nájem 4 000 Kč, telefon 600 Kč, splátky zápůjček 5 000 Kč a výdaje na domácnost činí 4 420 Kč (dle zákaznické karty ze dne 9. 10. 2014) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne, který byl žalovanému dne 13. 7. 2018 odeslán. V rámci oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek do 10 dnů ode dne data doručení tohoto oznámení. (dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, vč. příloh, oznámení o postoupení pohledávky a doklad o jeho odeslání). <i>4. Dle §1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o.z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 5. Pokud se týče aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby, pak ta byla prokázána žalobkyní předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, kdy k tomuto dni na žalobkyni přešly předmětné pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 14. 6. 2018, který byl žalovanému dne 13. 7. 2018 odeslán. <i>6. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb. a § 164 zákona č. 257/2016 Sb.), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>7. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.</i> <i>8. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>11. Podle § 1970 o.z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 12. Na základě zjištěného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy o zápůjčce. V souvislosti s tím měla právní předchůdkyně žalobkyně povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a to při každém jednotlivém poskytování zápůjčky. Zápůjčku měla žalovanému poskytnout pouze v případě, že z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. U zápůjčky ze dne 9. 10. 2014 pak právní předchůdkyně žalobkyně zjistila sice příjem žalovaného ze zaměstnání, ověřila i výdaje žalovaného, avšak za situace, kdy po odečtení nákladů žalovaného mu na jeho další výdaje zbývá částka 3 980 Kč, a zároveň by měl žalovaný z této částky hradit splátku ve výši 490 Kč týdně, zbývala by mu měsíčně částka cca 2 000 Kč, která se soudu jeví pro další výdaje ž