5 C 131/2022-19 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku jistiny ve výši 3.000 Kč, smluvních úroků ve výši 774 Kč, paušalizované náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč, částku smluvní pokuty ve výši 534 Kč a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z jistiny ve výši 120,70 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z jistiny od [datum] do zaplacení. Žalobu pak odůvodnila zejména tím, že nárok na shora uvedená finanční plnění nabyla z titulu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou uzavřela se společností [právnická osoba], (dále jen„ původní věřitel“). Původní věřitel na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], platné a účinné ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], poskytl žalovanému formou bezhotovostního převodu na bankovní účet úvěr v celkové výši 3.000 Kč. Žalovaný nejprve na internetových stránkách [webová adresa] vyplnil do zde uloženého formuláře registrační údaje, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a kopie občanského průkazu a následně provedl tzv. verifikační platbu. Žalovaný se zavázal vrátit částku ve výši 3.624 Kč s příslušenstvím ve lhůtě do [datum]. Žalovaný však této své povinnosti nedostál a nesplatil ničeho. Z tohoto důvodu původnímu věřiteli v souladu s ujednáním uvedeným ve čtvrtém odstavci třetí strany smlouvy vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny, která byla vyčíslena na 534 Kč. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 4.308 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 3.000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 642 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 534 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč (nárokovaná v souladu s ujednáním ve čtvrtém odstavci třetí strany úvěrové smlouvy). Nad rámec postoupeného žalobkyně požaduje i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 120,70 Kč z částky 3.000 Kč za období od 12. 3. 2021 do 6. 9. 2021 a náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojeného s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč. Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se pak žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 5. Podle § 104 z.s.ú. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění toto povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 6. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 7. Podle § 551 o.z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. 8. Podle § 554 o.z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. 9. Pro právní posouzení předmětné věci je rozhodné, že zákon o spotřebitelském úvěru sice stanovuje povinnost uzavřít smlouvu, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, písemně, zároveň nedodržení této formy nesankcionuje neplatností smlouvy. Žalobkyně pak především v řízení neprokázala, že by původní věřitel - společnost [právnická osoba], s žalovaným platně uzavřela smlouvu o úvěru. Smlouva o úvěru sice může být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím internetu, v takovém případě však musí být jednoznačně prokázáno, že k uzavření smlouvy o úvěru skutečně došlo. Nepostačuje tvrzení o tom, že kontraktační proces se odehrával na internetových stránkách žalobkyně, resp. původního věřitele. Za elektronický podpis dostatečný k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby pak nelze považovat zadání hesla ([příjmení]) spojeného s následným„ odkliknutím“ nějakého dokumentu na konkrétní webové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně nechrání podepsaná data proti následné změně a ani dostatečně věrohodně neumožňuje jednoznačnou identifikaci podepsané osoby, neboť vytvoření takových„ podpisů“ není pod výhradní kontrolou konkrétní (identifikované a autentizované) osoby. Žalobkyně přitom netvrdila, natož prokázala, že by původní věřitel fyzicky ověřoval totožnost žalovaného, když uvedené údaje u žalovaného slouží k identifikaci (rodné číslo žalovaného), nikoliv však k autentizaci konkrétní osoby. Listina označená jako„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne [datum] a stejně tak i listina označená jako„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne [datum] neobsahují podpis žalovaného, ani jiný technický prostředek umožňující určení jednajících osob (takovýto nedostatek je spojen i s podpisem na straně původního věřitele). Nebylo tak prokázáno, že by žalovaný předmětné smlouvy podepsal. Nebylo tedy prokázáno, že se účastníci dohodli na konkrétních smluvních podmínkách o poskytnutí úvěru v celkové výši 3.000 Kč. V projednávané věci tedy soud uzavřel, že citované předmětné smlouvy o poskytnutí úvěru jsou zdánlivými právními jednáními, k nimž se nepřihlíží (§ 554 o.z.). 10. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 11. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k datům počátku prodlení. 17. V řízení však bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal ve prospěch účtu žalovaného (č. ú. [bankovní účet]) dne [datum] částku 2.000 Kč a dne [datum] částku 1.000 Kč, tj. celkem 3.000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že mezi původním věřitelem a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, soud vztah účastníků poměřoval ustanoveními občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil, a proto je povinen vrátit žalobkyni částku 3.000 Kč. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 3.000 Kč se pak stal splatným dnem [datum], když tato lhůta byla žalovanému stanovena ve výzvě žalobkyně zaslané žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu – [obec], [anonymizována tři slova]. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení v zákonné výši od [datum], neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,50 % p.a. Žalobkyni však byl přiznán úrok z prodlení v požadované (nižší) výši 8,25% p.a. Žalobním petitem je soud vázán (výrok I. tohoto rozsudku). 18. Lhůta k plnění byla určena s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř. 19. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o úvěru za tvrzených podmínek, tj. nebyl platně dohodnut úrok za poskytnutí úvěru ani lhůta splatnost