5 C 214/2022-19 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdce - společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], Malta, uzavřel s žalovaným na internetových stránkách společnosti, smlouvu o zápůjčce ze dne [datum]. Na jejím základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 1.500 Kč, a to převodem na účet žalovaného. Součástí smlouvy o zápůjčce jsou i obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v ČR, účinné od 10. 11. 2014 (dále jen„ VOP“). Smluvní strany si dohodly (přesné znění v čl. 3 VOP), že smlouva je považována za uzavřenou okamžikem, kdy [anonymizováno] poskytne žalovanému zápůjčku na základě žádosti žalovaného. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta v den schválení poskytnutí zápůjčky [anonymizováno] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [anonymizováno], resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil s VOP a s informacemi v nich uvedenými, které jsou zároveň k dispozici na internetových stránkách [anonymizováno], a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Žalovaný se zavázal vrátit [anonymizováno] zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky dne [datum]. Žalovaný však zápůjčku ani částečně nesplatil a dostal se tak do prodlení. Žalobkyně se stala věřitelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území Kypru. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení“). Podle čl. 7 odst. 1 osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn (pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty). Příslušnost zdejšího soudu je tak dána, neboť dle smlouvy se místo plnění nachází v České republice. Pokud jde o hmotné právo, je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 6 odst. 1 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen„ Nařízení Řím I“), podle kterého aniž jsou dotčeny články 5 a 7, smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen„ spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen„ obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud: a) obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo b) se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu této činnosti. Podle odst. 2 bez ohledu na odstavec 1 si mohou strany zvolit v souladu s článkem 3 právo rozhodné pro smlouvu, která splňuje podmínky odstavce 1. V důsledku této volby však nesmí být spotřebitel zbaven ochrany, kterou mu poskytují ustanovení právního řádu, od nichž se nelze smluvně odchýlit, a jež by se v případě neexistence volby práva na základě odstavce 1 jinak použila. V daném případě byla provedena volba práva odkazem na ochranu poskytovanou podle českého zákona na ochranu spotřebitelů, tj. rozhodné je tak právo české. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyjádřil postupem dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. <b>Soud zjistil tento skutkový stav věci:</b> Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla, jak vyplývá z prohlášení [číslo] které obsahuje podpis žalovaného, uzavřena smlouva o zápůjčce ze dne [datum]. Jejímu uzavření pak předcházelo zřízení uživatelského účtu pro žalovaného na internetových stránkách společnosti, kde žalovaný na stránkách [webová adresa] dne [datum] provedl registraci na webovém portálu společnosti. Registrací tak žalovaný sdělil společnosti [právnická osoba] své jméno a příjmení, rodné číslo, užívané telefonní číslo, skutečně užívanou emailovou adresu, číslo svého účtu a kód banky, číslo občanského průkazu ([číslo]) a požádal o poskytnutí zápůjčky ve výši 1.500 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena z předloženého [číslo obč. průkazu]. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta dne [datum] převodem na jeho účet č. [bankovní účet]. Tuto zápůjčku se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky (poplatek však není předmětem žaloby) do [datum]. Žalovaný však zápůjčku ve lhůtě splatnosti do [datum] nesplatil. Žalobkyně se stala věřitelkou žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno přípisem ze dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně. Nebylo naopak prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1968 o.z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem (§ 1969 občanského zákoníku). Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve světle citovaných právních ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním své povinnosti již v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1.500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.