7 C 130/2022-43 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 14. 2. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 56 740,45 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 20.7. 2017 smlouvu, na jejímž základě mu poskytla revolvingový úvěr do 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet v měsíčních splátkách 4% u dlužné částky. Celkem čerpal 29 604 Kč a uhradil celkem 18 332 Kč. Jelikož přestal svůj závazek řádně hradit, zesplatnila žalobkyně úvěr k 15.11.2021. Dluh činil celkem 15 773,87 Kč a sestával z jistiny úvěru 14 998,86 Kč, poplatků za pojištění 45,01 Kč, nákladů vymáhání 230 Kč a smluvní pokuty 500 Kč. Dále dne 28.6.2021 byla mezi nimi sjednána další smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru do 40 000 Kč, kdy žalovaný načerpal celkem 40 529 Kč, zavázal se shodně splácet v měsíčních splátkách ve výši 3,16% jistiny, uhradil jen 632 Kč. Shodně jako v předchozím případě zesplatnila žalobkyně úvěr k 15.11.2021. Dluh činil celkem 40 966,58 Kč a sestával z jistiny úvěru 39 999,08 Kč, poplatků za pojištění 337,50 Kč, nákladů vymáhání 130 Kč a smluvní pokuty 500 Kč. 2. Soudem bylo ve věci nařízeno jednání na den 25.10.2022, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobkyně omluvila. Soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud měl prokázán následující skutkový stav. Dne 20.7.2017 uzavřeli společnost [právnická osoba] se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] a žalovaný úvěrovou smlouvu označeno [anonymizováno] Karta Premia, na jejímž základě měla být žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se zavázal vrátit ve splátkách po 4% ze sjednaného úvěrového rámce. Úroková sazba byla ve smlouvě uvedena 26,28%, RPSN 40,6%. Z výpisu čerpání bylo dále zjištěno, že žalovaný částku dne 20.7.2017 částku 3 419 Kč, dne 25.7.2017 částku 11 000 Kč, dne 25.7.2021 částku 15 000 Kč a dne 27.7.2021 částku 185 Kč. Současně mimo tvrzené úhrady žalobkyně nebylo z jeho strany tvrzeno, natož prokázáno, že by na dané plnění uhradil další částku. 4. Další smlouvou ze dne 28.6.2021 označenou [anonymizována dvě slova] –revolvingový úvěr [číslo] měla být žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázal vrátit ve splátkách po 3,16% ze sjednaného úvěrového rámce. Úroková sazba byla ve smlouvě uvedena 27,88%, RPSN 31,38%. Tato smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovaným podepsána prostřednictvím potvrzujícího kódu po předchozím ověření jeho údajů. Shodný způsobem byl sjednán i dodatek ze dne 14.7.2021 o navýšení úvěrového rámce na 40 000 Kč a výši minimální splátky 1 264 Kč měsíčně. Z výpisu čerpání bylo dále zjištěno, že žalovaný čerpal dne 28.6.2021 částku 20 000 Kč, dne 14.7.2021 částku 632 Kč a 19 000 Kč, dne 16.7.2021 částku 800 Kč a dne 27.7.2021 částku 97 Kč. Současně mimo tvrzené úhrady žalobkyně nebylo z jeho strany tvrzeno, natož prokázáno, že by na dané plnění uhradil další částku. 5. Žalobkyně doložila dále kopii občanského průkazu žalovaného [číslo] vydaného dne 4.3.2021, ze kterého vyplývá rodinný stav žalovaného –svobodný. Z údajů ve smlouvě z 20.7.2017 vyplývá, že žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný s příjmem 15 000Kč od zaměstnavatele [právnická osoba] U smlouvy z 28.6.2021 uváděl, že bydlí v podnájmu, zaměstnán měl být u [právnická osoba] s příjmem 19 tis. Kč a příjmem dalšího člena domácnosti 20 000 Kč. 6. Z doložených úvěrových zpráv k oběma smlouvám bylo dále zjištěno, že v roce 2017 byly zjištěny další existujíc splátkové závazky žalovaného v částce 1 462 Kč měsíčně a zbývající částce 58 082 Kč. V druhém případě z úvěrové karty vyplývá, že mimo registry MV CR, CEE, ISIR, Kamali a NRKI s negativním výsledkem byly zjištěny další 2 existující závazky, z toho jedna kreditní karta a další odmítnutá. Existující závazek byl se splátkou 1 573 Kč měsíčně. 7. Žalovaný byl vyrozuměn v obou úvěrových případech o zesplatnění dopisem z 15.11.2021 a úhradě obou dlužných částek do 14 dní od doručení výzvy a tyto mu byly zasílány dne 16.11.2021, jak soud zjistil z obou výzev a podacího archu pošty. 8. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného oba závazky splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou další poučovací povinnost soudu podle §118a odst. 1 či 3 o.s.ř., kterou soud plní pouze při jednání. V reakci na výzvu soudu před jednáním k doložení ověření alespoň příjmů žalovaného uvedla, že jiné doklady k dispozici nemá. 9. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.). 10. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, poplatků, smluvní pokuty a úroků z prodlení ze 2 smluv o úvěru uzavřených se žalovaným. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti tímto poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaný měl poskytnuté částky splatit spolu s blíže specifikovanými úroky a poplatky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní ú