7 C 182/2021-57 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 8.2.2021 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 28 846,91 Kč spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. a II. rozsudku jako nároku ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně [právnická osoba] se sídlem [adresa] Žalovaný úvěr postupně čerpal do výše 31 763,61 Kč, poskytnuté peněžní prostředky řádně nehradil, žalobkyně proto přistoupila k odstoupení od smlouvy s účinností k datu 31.7.2020. Žalovaný dluží jistinu v částce 27 429,14 Kč, úroky 2 750,61 Kč, poplatky 600 Kč, smluvní pokutu 308,62 Kč, pojistné 509,15 Kč. K postoupení pohledávky došlo smlouvou z 13.8.2020. 2. Soudu se nezdařilo zjistit místo pobytu žalovaného na území České republiky, kde byl evidován jeho pobyt jen do 18.8. 2017 a nepodařilo se doručit mu soudní písemnosti ani na známou adresu v cizině, proto mu byl dle ust. § 29 odst. 3 o.s.ř. ustanoven opatrovník z řad advokátů. Opatrovník ve vyjádření z 18.10.2021 namítal neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní měl soud prokázán následující skutkový stav. Ze smlouvy/žádosti o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 18. 7. 2018 měl soud prokázáno, že společnost [právnická osoba] se sídlem [adresa], který měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 22,68% p.a. Ve smlouvě byla mimo jiné sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% cenně v případě prodlení se splátkou úvěru, dále náklady vymáhání v částce 600 Kč a poplatek za upomínání 100 Kč. Podle všeobecných obchodních podmínek v jejich čl. 2 písm. b) byla sjednána možnost odstoupení žalobkyně v případě porušení smluvních povinností žalovaným. Z výpisu z účtu úvěru [číslo] soud dále zjistil, že žalovaný v období 5.9.2019 29. 10. 2019 postupně úvěr čerpal. Podle uvedeného výpisu úvěrového účtu k datu 17.6.2020 dluh v částce 31 597,52 Kč sestával z blíže uvedených úroků v částce 2750,61 Kč, poplatků 600 Kč, smluvní pokuty 308,62 Kč a pojištění 509,15 Kč. Dopisem ze dne 26.6.2020 byl žalovaný vyrozuměn o odstoupení žalobkyně od předmětné úvěrové smlouvy v důsledku prodlení. 4. Žalovaný ve smlouvě ke své osobě uvedl, že je ženatý, má 2 vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, a je zaměstnán v dělnické profesi u zaměstnavatele [právnická osoba] [ulice a číslo], [obec] s čistým příjmem 18 048 Kč, přičemž celkové příjmy domácnosti měly činit 23 048 Kč. Jeho výdaje sestávaly z nákladů bydlení 4 600 Kč, neměl další výdaje ani závazky. 5. Žalobkyně k výzvě soudu nedoložila, jakým způsobem byly údaje v předchozím odstavci ověřovány, ani nedoplnila tvrzené výpisy z registru SOLUS či NRKI. 6. Mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní byla dne 13.8.2020 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek s účinností k 17.8.2020 Žalovaný byla výzvou z 27.8.2020 o této skutečnosti vyrozuměn. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy a podacího lístku pošty. 7. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.). 8. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, úroků a poplatků ze smlouvy o revolvingovém úvěru sjednaném mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne [datum], na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele [právnická osoba] dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. 15. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění. Žalovaný měl poskytnutou částku úvěrového rámce splatit spolu s blíže specifikovanými úroky a poplatky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako zapůjčitelky. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje záběr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 16. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě p