7 C 202/2022-34 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6. 4. 2022 po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výroku I. rozsudku z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] ze dne 27. 1. 2020, jímž poskytla žalovanému možnost čerpat úvěr do výše úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný čerpal úvěr celkem v částce Kč, uhradil 29 603 Kč. Žalobkyně pro porušení závazku žalovaného úvěr zesplatnila k 30.12.2021 Vedle dlužné jistiny v částce 19 999,33 Kč žalobkyně požaduje zaplacení nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvní pokuty 1 500 Kč dle č.l. 9 úvěrových podmínek, požadovaný úrok dále kapitalizovala ke dni sepisu žaloby 4.4.2022 na částku 3 561,06 Kč a úrok z prodlení za období od 14.1.2022 – 4.4.2022 na částku 568,42 Kč, dále do zaplacení. 2. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř., proto soud dle § 115a o.s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla doručena žalovanému spolu s uvedenou výzvou dne [datum] na adresu trvalého bydliště v záhlaví. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Z doložených listin učinil soud následující skutková zjištění. 4. Ze smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní č. 7001224710 ze dne 27.1.2020 vč. úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do výše 20 000 Kč. Úrok byl dohodnut v sazbě 26,28% a žalovaný se zavázal úvěr splácet formou měsíčních splátek ve výši 4% dlužné jistiny. Současně byla pro případ prodlení ujednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni náklady na vymáhání a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s dlužnou splátkou. V případě, že výše dlužné splátky bude nižší než 500 Kč, bude účtována smluvní pokutu maximálně ve výši dlužné splátky. Jednorázovou smluvní pokutou po zesplatnění 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojistného, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky. 5. Žalovaný při podpisu smlouvy uvedl, že žije u [role v řízení], má vysokoškolské vzdělání, příjem 24 000 Kč měsíčně, pracuje jako zaměstnance u [jméno], [IČO], nevyživuje žádné další osoby. 6. Z výzvy ke splacení úvěru vč. podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 30.12.2021 zesplatnění úvěru a vyzvala jej úhradě do 14 dnů od sepsání dopisu. 7. Z úvěrové karty žalovaného a úvěrové zprávy žalobkyně soud dále zjistil, že byly ověřovány regostry ISIR, MVCR, NRKI, [příjmení] dne 27.1.2020 s negativním výsledkem pro osobu žalovaného, shodně jako interní registr [příjmení] a CEE. bylo uvažováno s měsíčními výdaji 4 500 Kč. Dále byly zjišťovány další závazky žalovaného, z nichž figuroval jako žadatel 5 závazků s celkovou měsíční splátkou 2 564 Kč bez částek po splatnosti a bez zjištěné delikvence. Jeho příjem byl ověřován výpisem účtu žalovaného č. [bankovní účet] a dne [datum] obdržel platbu od [anonymizováno] v částce 31 172 Kč a dne 31.12.2019 od [jméno] 17 555 Kč. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána důvodně. V daném případě se smlouvou o úvěru žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch úvěrový rámec 20 000 Kč. Mezi účastníky tak došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu shora citovaného ustanovení § 2395 o.z. Žalovaný peněžní prostředky poskytnutého úvěru čerpal. Jelikož porušil ustanovení smlouvy, přistoupila žalobkyně k 30.12.2021 k zesplatnění úvěru, neboť přestal dohodnuté splátky hradit. Žalobkyně dle názoru soudu také v souladu s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu České republiky v rozhodnutí vydaném pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp.zn. III.ÚS 4129/2018 prokázala, že dle ust. § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.). zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí. Tímto je míněno, že obstarala dostatečné podklady pro takové posouzení, do tohoto zkoumání zohlednila v dostatečné výši i životní náklady žalovaného, která žil u rodičů a tyto lze předpokládat v minimální výši, bez závazků a zjištěný příjem průměrně za poslední 2 měsíce okolo 24 tis. Kč měsíčně je tak pro předpokládané splátky okolo 1 700 Kč naprosto dostatečným i s přihlédnutím k dalším závazkům celkem 2 500 Kč měsíčně. Žalobkyně také tyto dostatečně prověřovala, obstarala vyčerpávajícím způsobem podklady o jejich splácení bez zjištění jakékoliv delikvence, včetně všech registrů exekucí, insolvencí apod. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému splnit povinnost spočívající v zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 19 999,33 Kč, smluvní pokuty v částce 1 500 Kč sjednanou ve smlouvě dle výše citovaného ust. § 2048 o.z., když možné její snížení dle § 2051 o.z. nebylo ani navrhováno, dále poplatků celkem 300 Kč dohodnutými tamtéž, a sjednaným úrokem z úvěru a úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni podání žaloby ve výše uvedených částkách a dále za období od 5.4.2022 do zaplacení. 12. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a o.s.ř. tak, že uložil žalovanému povinnost nahradit úspěšné žalobkyni účelně vynaložené náklady v tomto řízení, představované částkou 872 Kč za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 300 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobce z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 252 Kč, celkem 2 324 Kč. 13. Lhůta k plnění byla soudem určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná třídenní. Místo placení náhrady nákladů řízení určil soud dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.