7 C 336/2021-41 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 5. 8. 2021 domáhala po žalované zaplacení celkové částky 15 985 spolu s úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 2.9. 2020 smlouvu, na jejímž základě jí poskytla bezúčelový spotřebitelský úvěr 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s poplatky: za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, za bezpečnou splátku 99 Kč, za SMS servis 49 Kč. Žalovaná neuhradila na tento dluh ničeho. Dluh sestává z neuhrazené jistiny 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 495 Kč, poplatků za SMS servis 245 Kč, účelně vynaložených nákladů 560 Kč a smluvních pokut 2 196 Kč a úroků v částce 1 960 Kč. 2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou a byl proto zrušen. Soudem bylo ve věci nařízeno jednání na den 22.1.2022, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila, žalobkyně omluvila. Soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud měl prokázán následující skutkový stav. Dne 2.9.2020 uzavřeli společnost [právnická osoba] se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] a žalovaná smlouvu o úvěru, na jejímž základě měla být žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se zavázala vrátit ve 24 měsíčních splátkách v celkové částce 17 511 Kč. Úroková sazba byla ve smlouvě uvedena 0% 83,12% s tím, že úročena bude až 8. splátka v pořadí, vždy 49 Kč za každých 1 000 Kč. První splátka činila 1094 Kč, další 1 055 Kč dle splátkového kalendáře. Tato smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovanou podepsána prostřednictvím potvrzujícího kódu po předchozím ověření jejích údajů. Z výpisu čerpání bylo dále zjištěno, že žalovaná částku 10 000 Kč čerpal téhož dne. Současně nebylo z jejío strany tvrzeno, natož prokázáno, že by na dané plnění cokoliv uhradila. 4. Žalobkyně doložila dále kopii občanského průkazu žalované [číslo] jehož druhá strana nebyla připojena. Dále doložila lustraci žalované v registru ISIR a SOLUS s negativním výsledkem k datu uzavření smlouvy. Podle printscreen systému žalobkyně vycházela z jejího tvrzeného příjmu 20 tis. Kč a dalšího příjmu domácnosti 5 000 Kč, s poznámkou první a poslední kontroly„ nutno prověřit/v prodlení.“ Dále doložila výpis účtu žalované u [právnická osoba] za období 8/2020 s obraty + 26 308 Kč a - 29162 Kč. Z tohoto výpisu není patrný pravidelný příjem žalované, toliko náhodně poukázané částky fyzických osob. Dále úvěrovou zprávu o existenci jednoho spotřebního úvěru v částce 300 000 Kč celkem a měsíční splátkou 4 255 Kč, splátky po splatnosti nebyly zjištěny. 5. Žalovaná byla v předžalobní výzvě z 18.6.2021 odeslané jí 21.6.2021 vyzývána k úhradě dluhu z této smlouvy do 30 dní od sepisu výzvy. 6. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalované závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle §118a odst. 1 či 3 o.s.ř., kterou soud plní pouze při jednání. 7. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.). 8. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, poplatků, smluvní pokuty a úroků z prodlení ze smlouvy o úvěru uzavřené se žalovanou. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti tímto poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaná měl aposkytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 15. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) ná