8 C 226/2021-26 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 300 049,37 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 4.8.2015 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 17,90 % p.a. Úvěrem byly konsolidovány dosavadní závazky žalovaného. Schopnost žalovaného úvěr splácet původní věřitel hodnotil z informací uvedených žalovaným a z interních a externích databází. Vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu porušil když se dostal do prodlení se splácením úvěru, zesplatnil původní věřitel úvěr ke dni 20.3.2019. Dluh žalovaného tvoří jistina ve výši 255 770,58 Kč, smluvní úroky 15 906,84 Kč, smluvní poplatky 1 680 Kč a úroky z prodlení 297,89 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy ze dne 16.6.2020. Žalobkyně po žalovaném požaduje pouze zaplacení jistiny ve výši 255 770,58 Kč s příslušenstvím (opraveno podáním ze dne 10.1.2022). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. 4. Z listin předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 4.8.2021 podepsal žalovaný listinu označenou jako„ Žádost o úvěr konsolidace půjček“, ve které uvedl, že žádá o úvěr ve výši 300 000 Kč. Jeho příjem činí 23 883 Kč a příjmy domácnosti celkem 40 000 Kč. Je zaměstnán jako IT programátor/software developer, má střední vzdělání, je ženatý a bydlí ve vlastním domě/bytě. V žádosti jsou uvedeny dosavadní závazky žalovaného u původního věřitele, a to úvěr ve výši 144 000 Kč (k úplnému zaplacení 118 007,12 Kč) a 300 000 Kč (k úplnému zaplacení 135 543,38 Kč) s měsíční splátkou celkem 7 720,75 Kč. Příjem byl ověřen z běžného účtu vedeného u původního věřitele (viz žádost o úvěr). Téhož dne byla žalovaným a původním věřitelem podepsána listina označená jako„ Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet konsolidace půjček“, jejímž obsahem dohoda o poskytnutí úvěru ve výši 300 000 Kč s úrokovou sazbou 17,90 % p.a. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr v pravidelných splátkách po 5 731,26 Kč (viz smlouva o úvěru). Dopisem ze dne 21.3.2019 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 20.3.2019 z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek a současně byl vyzván k zaplacení jistiny ve výši 255 770,58 Kč (viz dopis ze dne 21.3.2019). Dne 16.6.2020 podepsal původní věřitel a žalobkyně listinu označenou jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“ jejímž obsahem bylo ujednání o postoupení pohledávek podle přílohy [číslo] jejíž součástí byla pohledávka za žalovaným (viz smlouva o postoupení pohledávek a předávací protokol). Ke dni 17.6.2020 činila dlužná jistina 255 770,58 Kč (viz výpis z úvěrového účtu). Dopisem ze dne 25.6.2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a dopisem ze dne 29.6.2020 byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby (viz dopis ze dne 25.6.2020 a 29.6.2020). 5. Soud po právní stránce dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Původní věřitel splnil svoji povinnost vyplývající 6. z § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen“ zákon o spotřebitelském úvěru“), když od žalovaného získal informace o jeho majetkových poměrech, přičemž disponoval informacemi o dosavadním splácení dvou úvěrů, které byly poskytnutým úvěrem konsolidovány. Žalovanému bylo poskytnuto přes 250 000 Kč na splacení dosavadních závazků s tím, že výsledná splátky byla nižší, než součet původních splátek úvěrů. Na základě takových skutečností existoval předpoklad, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný na základě smlouvy čerpal peněžní prostředky, přičemž tyto řádně nesplácel. Dopisem ze dne 21.3.2019 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 20.3.2019 z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek a současně byl vyzván k zaplacení jistiny ve výši 255 770,58 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dlužnou částku cokoliv zaplatil. Pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobkyni ve smyslu § 1895 odst. 1 o.z., přičemž žalovaný byl o postoupení pohledávky řádně vyrozuměn. Žalovaný byl den následující po zesplatnění úvěru v prodlení s placením pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě v celém rozsahu, tedy i co do požadovaného úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 40 178,30 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 230,80 a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 300 049,37 Kč sestávající z částky 9 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 770 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 750 Kč ve výši 5 197,50 Kč. 8. O vrácení části soudního poplatku soud rozhodl ve smyslu § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť na poplatku bylo zaplaceno více, než činila poplatková povinnost. Původně byl soudní poplatek vybrán ve výši 12 002 Kč vycházeje z tarifní hodnoty 300 049,37 Kč. Žalobkyně byla usnesením ze dne 30.12.2021 vyzvána k odstranění vad z důvodu nesrozumitelnosti žaloby, resp. rozporu mezi žalobními tvrzeními a žalobním návrhem. Podáním ze dne 10.1.2022 (nazvaným jako částečné zpětvzetí žaloby) žalobu opravila tak, že částka 300 049,37 Kč byla v petitu uvedena nedopatřením a správně měla být požadována pouze jistina ve výši 255 770,58 Kč. Vycházeje z této tarifní hodnoty činí poplatková povinnost 10 230,80 Kč. Proto soud přeplatek na soudním poplatku vrátil žalobkyni.