12 C 147/2023-69 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení pohledávky ve výši 37.534,84 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.219 Kč za období od [datum] do [datum], kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2.339,73 Kč, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 37.534,84 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 37.534,84 Kč od [datum] do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovanou dne [datum] uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo], z jejíhož titulu poskytla žalované finanční prostředky ve výši 40.000 Kč, které žalovaná měla i s úroky vrátit v pravidelných splátkách. Žalovaná uhradila pouze částku 7.118,10 Kč a dále již řádně nesplácela. Žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný dne [datum] s tím, že žalovaná na jistině zůstala dlužna částku 37.534,84 Kč s jejímž zaplacením se dostala do prodlení dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované posuzovala na základě údajů poskytnutých žalovanou, dále ověřila příjem žalované u zaměstnavatele a vyhodnotila údaje vyplývající z běžného účtu žalované. Dále prověřila výši a platební morálku žalované z příslušných databázích. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze žádosti o poskytnutí úvěru a výpisu [anonymizováno] soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla ke svým poměrům, že má příjem z pracovního poměru ve výši 17.020 Kč čistého měsíčně, pravidelné měsíční výdaje v částce 3.000 Kč a měsíčně hradí částku 1.376 Kč měsíčně za splátky úvěrů. Nesplacená jistina jejích spotřebitelských úvěrů činí 79.682,16 Kč a má limit dovoleného přečerpání ve výši 5.000 Kč. 4. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalovaná na běžný účet obdržela finanční prostředky ve výši 30.000 Kč dne [datum] a ve výši 50.000 Kč dne [datum] jako čerpání úvěru, ve výši 9.932 Kč dne [datum], 18.004 Kč dne [datum], 15.744 Kč dne [datum] a 16.896 Kč dne [datum] s označením mzdy. 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo písemně dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalované finanční prostředky ve výši 40.000 Kč, a to bez stanovení účelu poskytnutého úvěru, které se žalovaná zavázala vrátit i s úroky ve výši 14,9 % ročně ve splátkách po 713 K počínaje [datum]. 6. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že žalované byly z titulu úvěru dne [datum] vyplaceny finanční prostředky v částce 40.000 Kč. 7. Z dopisu ze dne [datum] a dodejky soud zjistil, že žalobkyně žalované sepsala písemné upozornění, že eviduje dlužnou částku 2.145 Kč na úhradu úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě. Dopis byl odeslán dne [datum] prostřednictvím České pošty, s. p. 8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] a dodejky podané dne [datum] držiteli poštovní licence má soud za prokázané, že bylo žalované odesláno oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni [datum] Výzva byla odeslána prostřednictvím držitele poštovní licence teprve dne [datum]. 9. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum] má soud za prokázané, že byla žalovaná vyzvána k neprodlené úhradě a upozorněna na možnost podání žaloby. Výzva byla předána držiteli poštovní licence dne [datum]. 10. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne [datum] s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet, a to zjištěním a ověřením úplných údajů o poměrech žalované a porovnáním příjmů a výdajů žalované. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně při zjišťování poměrů žalované vycházela z jiných zdrojů než z prohlášení žalované a údajů o platbách došlých na účet žalované v období před uzavřením smlouvy o úvěru obsažených ve výpisu z běžného účtu. Žalobkyně neprokázala, že by údaje poskytnuté žalovaným, kromě příjmu žalované, ověřila. Žalobkyně přitom již na základě údaje o čistém měsíčním příjmu žalované musela získat pochybnosti, zda žalovaná bude schopna další úvěr ve výši 40.000 Kč splácet, když již měla dříve nesplacený úvěry v hodnotě cca 80.000 Kč, který splácela částkou přesahující 1.300 Kč měsíčně, a vyčerpané finanční prostředky na kreditní kartě a povoleném debetu ve výši cca 5.000 Kč. Zda jsou proti žalované vedeny exekuce, žalobkyně vůbec nezkoumala. 11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2). 14. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2) 15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud dále k závěru, že mezi žalovanou jako vydlužitelem a žalobkyní jako zapůjčitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu s