12 C 238/2023-22 — Okresní soud v Nymburce

1. Předmětem řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení částky 10.141,72 Kč, a to jako nesplacené jistiny ve výši 7.799,94 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 7.799,94 Kč za období od 31. 3. 2022 do 15. 1. 2023 ve výši 2.269,78 Kč, spolu s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7.028,85 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 730,68 Kč za období od 31. 3. 2022 do 16. 1. 2023 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 7.799,94 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že jí byly rámcovou smlouvou ze dne 4. 4. 2022 postoupeny úvěrujícím [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitel“), uvedené pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 1. 2021, na kterou žalovaný dosud uhradil pouze částku 13.992 Kč. 2. Žalovaný navrhoval, aby bylo o žalobě soudem rozhodnuto na základě toho, co bylo v řízení zjištěno, a v případě vyhovění žalobě žádal stanovit delší lhůtu k zaplacení. 3. Ze žádosti o úvěr ze dne 29. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je invalidní důchodce, důchod pobírá ve výši 11.161 Kč a další státní příspěvky ve výši 23.961 Kč, jeho měsíční výdaje na bydlení činí 1.000 Kč, má osobní výdaje v částce 3.860 Kč měsíčně a je mu sráženo z důchodu 941 Kč měsíčně. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnosti a nedisponuje bankovním účtem. Věřitel v žádosti uvedl, že údaje ověřil rozhodnutím o přiznaném důchodu. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 1. 2021 soud zjistil, že věřitel a žalovaný, označený jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm, se dohodli, že věřitel žalovanému poskytne celkem částku 15.000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit částku 27.888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Věřitel žalovanému částku 15.000 Kč téhož dne předal v hotovosti. 5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022, dodatku k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 a Přílohy 1 soud zjistil, že věřitel se dohodl písemně se žalobkyní o postoupení pohledávek za žalovaným vyplývajících ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 1. 2021. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2023 a podacího archu soud zjistil, že o postoupení byl žalovaný informován oznámením odeslaným dne 10. 2. 2023 a vyzván k úhradě ve lhůtě 10 dnů. 7. Z předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně dopisem ze dne 24. 5. 2023 vyzvala žalovaného k plnění s upozorněním na možnost podání žaloby, a výzvu odeslala dne 29. 5. 2023. 8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ustanovení § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 18. Soud na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalovaný při jednání o úvěru s věřitelem vystupoval v pozici spotřebitele. Soud proto projednávanou věc posuzoval jak podle udst. § 2395 o. z., tak i podle zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se soud zabýval otázkou, zda věřitel jako poskytovatel úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 19. Při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 20. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by se věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí zabýval úvěruschopností žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a případně i z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně nijak neprokázala, že by věřitel zejména skutečně ověřil výdaje žalovaného (např. úvěrovými smlouvami, doklady o nákladech na bydlení, o nákladech v souvislosti se zdravotním stavem), jeho absenci v dostupných registrech dlužníků a vedených exekucí. Přitom již z údajů poskytnutých žalovaným o jeho příjmech a výdajích musel věřitel získat pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 1.992 Kč. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání, sama se tak vzdala možnosti být soudem poučena podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o potřebě doplnit uvedené tvrzení a navrhnout k tomuto tvrzení důkazní návrhy a o následcích nesplnění těchto povinností. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi věřitelem a žalovaným je proto neplatná, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet v souladu s ust. § 588 občanského zákoníku i bez návrhu, neboť takovéto jednání věřitele (nedostatečné zjištění schopnosti splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Na základě shora uvedených skutkových zjištění o tom, že věřitel žalovanému poskytl na základě neplatné smlouvy částku 15.000 Kč, dospěl soud k závěru, že žalovanému se tak dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, které je povinen věřiteli ve smyslu ust. § 2993 o. z. vrátit. Pohledávka byla žalobkyni platně postoupena. Soudu nezbylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaný v souvislosti s neplatno