6 C 237/2023-29 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky 86 683,48 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne 16. 8. 2020 uzavřel s předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla společnost [právnická osoba] žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, přičemž žalovaná částka představuje nesplacenou část jistiny ve výši 40 000 Kč a poplatku ve výši 46 683,48 Kč. Příslušenství tvoří kapitalizovaný úrok ve výši 5 738,13 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 298,33 Kč, úrok ve výši 24,36 % ročně z částky ve výši 40 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalovaný uhradil toliko 10 000 Kč [právnická osoba] před poskytnutí zápůjčky posoudila schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku a to zejména na základě informací získaných od žalované. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. <i>Dokazování</i> 3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. 4. Dne 16. 8. 2020 společnost [právnická osoba] poskytla žalované finanční prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaná se zavázala je splatit v 21 měsíčních splátkách po 4 727 Kč, přičemž poslední splátka činí 4 715 Kč, spolu s poplatkem ve výši 54 255 Kč, ve kterém je zahrnut úrok ve výši 43 385 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč částka za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9 370 Kč (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 8. 2020). 5. Žalovaná dne 16. 8. 2020 sdělila společnosti [právnická osoba], že bydlí v nájemním bydlení; nemá spolubydlící; je svobodná; je nezaměstnaná, její čistý měsíční příjem činí 25 568 Kč; odhadované měsíční výdaje činí 2 500 Kč, externí splátky a interní splátky činí 0 Kč. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr jsou u ověřených dokumentů zaškrtnuta pole jiné a dopsáno„ složenky 6,7 20“ (zjištěno ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 16. 8. 2020). 6. [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek). 7. [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 16. 12. 2022 na žalobkyni (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího lístku). 8. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou v dopise ze dne 1. 6. 2023 k zaplacení dlužné částky do 16. 6. 2023 (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 1. 6. 2023 včetně podacího lístku). 9. Žalovaná uhradila společnosti [právnická osoba] celkem částku 10 000 Kč (zjištěno z tabulky umoření). 10. Soud ve věci dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu: 11. Dne 16. 8. 2020 společnost [právnická osoba] poskytla žalované finanční prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaná se zavázala je splatit v 21 měsíčních splátkách po 4 727 Kč, přičemž poslední splátka činí 4 715 Kč, spolu s poplatkem ve výši 54 255 Kč, ve kterém je zahrnut úrok ve výši 43 385 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč částka za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9 370 Kč [právnická osoba] postoupila pohledávku na žalobkyni, o čemž byla žalovaná společností [právnická osoba] vyrozuměna. 12. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr je zaškrtnuto pole jiné a dopsáno„ složenky 6,7 20“. Soud konstatuje, že složenky ani žádné jiné dokumenty týkající se příjmů či výdajů žalované nebyly soudu předloženy. Soud nemá za prokázané, že společnost [právnická osoba] jakkoli ověřila příjmy a výdaje žalované. Soud nemá za prokázané, že by společnosti [právnická osoba] byly známy skutečné příjmy a výdaje žalované. <i>Právní hodnocení</i> 13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. <i>14. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>15. Podle § 2392 odst. 1 věty první OZ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.</i> <i>16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> 17. Mezi společností [právnická osoba] jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem došlo dne 16. 8. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když společnost [právnická osoba] přenechala žalované finanční prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit spolu s poplatkem včetně úroku (viz § 2392 odst. 1 věta první OZ). 18. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy a to s ohledem na splnění povinnosti společnosti [právnická osoba] jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalované. <i>19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>20. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>22. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>23. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>24. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 25. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu. 26. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ 27. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze. 28. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda společnost [právnická osoba] dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli. 29. [právnická osoba] byla § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřeb