6 C 25/2023-41 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 29 400 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] uzavřel s předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná částka představuje nesplacenou část jistiny ve výši 14 675,62 Kč a poplatku ve výši 14 724,38 Kč. Příslušenství tvoří kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 441,86 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 894,66 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 675,62 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný uhradil toliko 980 Kč [právnická osoba] před poskytnutí zápůjčky posoudila schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku a to zejména na základě informací získaných od žalované. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. <i>Dokazování</i> 3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. 4. Dne [datum] společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázala je splatit v 65 týdenních splátkách po 480 Kč spolu s poplatkem ve výši 14 210 Kč, ve kterém je zahrnut úrok ve výši 5 917 Kč (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). 5. Žalovaný dne [datum] sdělila společnosti [právnická osoba], že bydlí v nájemním bydlení; nemá spolubydlící; je svobodný; jeho čistý měsíční příjem činí 12 647 Kč; další čisté příjmy domácnosti činí 19 100 Kč; je zaměstnán na plný pracovní úvazek; odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč, externí splátky činí 3 000 Kč; interní splátky činí 0 Kč. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr jsou u ověřených dokumentů zaškrtnuta pole pracovní smlouva, 2 výplatní pásky a pole jiné upřesněno jako nájemní smlouva na neurčito (zjištěno ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum]). 6. [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek). 7. [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum] na žalobkyni (zjištěno z dopisu ze dne [datum] včetně podacího lístku a plné moci). 8. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného v dopise ze dne [datum] k zaplacení dlužné částky do [datum] (zjištěno z dopisu ze dne [datum] včetně podacího lístku). 9. Žalovaný uhradil společnosti [právnická osoba] celkem částku 980 Kč (zjištěno z tabulky umoření). 10. Soud ve věci dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu: 11. Dne [datum] společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázala je splatit v 65 týdenních splátkách po 480 Kč spolu s poplatkem ve výši 14 210 Kč, ve kterém je zahrnut úrok ve výši 5 917 Kč. Žalovaný uhradil částku 980 Kč [právnická osoba] postoupila pohledávku na žalobkyni, o čemž byl žalovaný [právnická osoba] [anonymizováno] vyrozuměn. 12. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr jsou zaškrtnuta pracovní smlouva, 2 výplatní pásky a pole jiné upřesněno jako nájemní smlouva na neurčito. Soud konstatuje, že tyto listiny ani žádné jiné dokumenty týkající se příjmů či výdajů žalované nebyly soudu předloženy. Soud nemá za prokázané, že žalobkyně jakkoli zkoumala výdaje žalovaného. 13. Soud zamítl provedení následujících důkazů: výpis z obchodního rejstříku, výslech [jméno] [příjmení] a dotaz na zaměstnavatele žalovaného ohledně příjmů. Výpis z obchodního rejstříku soud zamítl pro nadbytečnost. [příjmení] [jméno] [příjmení] a dotaz na zaměstnavatele žalovaného pak z důvodů uvedených níže. <i>Právní hodnocení</i> 14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. <i>15. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>16. Podle § 2392 odst. 1 věty první OZ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.</i> <i>17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> 18. Mezi společností [právnická osoba] jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když společnost [právnická osoba] přenechala žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázala je vrátit spolu s poplatkem včetně úroku (viz § 2392 odst. 1 věta první OZ). 19. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy a to s ohledem na splnění povinnosti společnosti [právnická osoba] jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného. <i>20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>21. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>23. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>24. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>25. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 26. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu. 27. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ 28. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze. 29. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda společnost [právnická osoba] dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli. 30. [právnická osoba] byla § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitels