6 C 359/2022-38 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhá po žalované celkem zaplacení částky 16 500 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. 2. Žalovaná dne [datum] uzavřela s předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla společnost [právnická osoba] žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a hotovostním inkasem splátek ve výši 4 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná nehradila jednané splátky řádně a včas, když uhradila pouze částku 1 500 Kč. Žalovaná částka ve výši 16 500 Kč představuje nesplacenou část jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 6 5000 Kč spolu s příslušenstvím tvořeným kapitalizovaným úrokem ve výši 948,78 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 356,53 Kč, úroků ve výši 22,62 % ročně z jistiny 10 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,50 % ročně z jistiny ve výši 10 000 Kč od [datum] do zaplacení. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. <i>Dokazování</i> 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. 5. Dne [datum] společnost [právnická osoba] poskytla v hotovosti finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala je splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 300 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne [datum]). 6. Žalovaná dne [datum] sdělila společnosti [právnická osoba], že bydlí v nájemním bydlení; žije s partnerem; má jedno nezaopatřené dítě; je svobodná; je na mateřské; čistý měsíční příjem činí 9 600 Kč; výdaje na bydlení činí 2 000 Kč; osobní výdaje činí 6 000 Kč; další výdaje nemá. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr je zaškrtnuto pole nájemní smlouva; složenky - příjmy (zjištěno z karty zákazníka ze dne [datum]). 7. Žalovaná dne [datum] podepsala nájemní smlouvu, jejímž předmětem je byt, který se skládá z chodby, koupelny s WC, kuchyně a dvou pokojů (zjištěno z kopie nájemní smlouvy ze dne [datum]). K této listině soud konstatuje, že byla předložena v neúplné kopii, přičemž absentuje část s uvedením nájemného. 8. Úřad práce vyplácel v měsících duben, květen a červen 2022 žalované částku 9 545 Kč měsíčně (zjištěno z poštovních poukázek). 9. [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] smlouvy [číslo] (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamů postoupených pohledávek). 10. [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum] na žalobkyni (zjištěno z dopisu ze dne [datum] včetně podacího lístku). 11. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou v dopise ze dne [datum] k zaplacení dlužné částky do [datum] (zjištěno z dopisu ze dne [datum] včetně podacího lístku a plné moci). 12. Soud dále provedl důkaz výpis z obchodního rejstříku, ze kterého však nezjistil nic podstatného. 13. Soud ve věci dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu: 14. Dne [datum] společnost [právnická osoba] poskytla v hotovosti finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala je splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 300 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč 15. [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou, o čemž byla žalovaná společností [právnická osoba] vyrozuměna. 16. Žalovaná bydlela v nájemním bydlení. Příjem žalované činil 9 545 Kč měsíčně. Žalovaná uvedla své výdaje v celkové výši 8 000 Kč měsíčně. 17. Soud konstatuje, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, které by prokazovali, jaké byly skutečné výdaje žalované a to ani nájemné. <i>Právní hodnocení</i> 18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. <i>19. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>20. Podle § 2392 odst. 1 věty první OZ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.</i> <i>21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> 22. Mezi společností [právnická osoba] jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem došlo dne [datum] ke vzniku smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když společnost [právnická osoba] přenechala žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit ve splátkách spolu s úrokem, administrativním poplatkem, odměnou za hotovostní inkaso splátek. 23. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy a to s ohledem na splnění povinnosti společnosti [právnická osoba] jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného. <i>24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>25. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>27. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>28. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>29. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 30. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu. 31. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ 32. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze. 33. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda společnost [právnická osoba] dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli. 34. [právnická osoba] byla podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebite