7 C 114/2023-18 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne [datum] zaplacení částky vymezené ve výroku I rozsudku. Nároku se domáhala z titulu nevrácené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, dohodnutého poplatku z a poskytnutí úvěru 7 000 Kč, smluvní pokuty 2 500 Kč dle smlouvy o podnikatelském úvěru uzavřené prostřednictvím webových stránek [webová adresa] dne 7.3.2022, na který žalovaný neuhradil ničeho. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu ust. § 173 odst. 2 o.s.ř.. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, kdy žalovaný tak učinil postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř., a soud proto dle §115a o.s.ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla doručena žalovanému spolu s uvedenou výzvou náhradním doručením dne [číslo] na adresu sídla podnikání. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nijak nevyjádřil. Soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout částku 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet], ten se naproti tomu zavázal poskytnutou částku vrátit do 15.5.2022 v 5 ti splátkách spolu s poplatkem 5x1400 Kč, tj. celkem 5x5400Kč. V bodě VIII. 8.1 sjednali účastníci smluvní pokutu 500 Kč za každou platbu v prodlení. Částka 10 001 Kč byla žalovanému zaslána dne 7.3.2022 na uvedený účet. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy a příkazu k úhradě. Smlouva byla uzavřena po ověření registrace žalovaného platbou 1 Kč z jeho účtu [číslo] a poté prostřednictvím kódu SMS. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) Podle ust. § 2395 občanského zákoníku z. č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty (§ 2051 oz.). Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po zhodnocení výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 an. o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000Kč, a to převodem na bankovní účet. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté finančním prostředky žalobci vrátit do [datum]. Žalobkyně v řízení prokázala vznik i obsah závazkového vztahu, že svou povinnost vyplývající pro ni ze závazkového vztahu splnila, když žalovanému poskytla úvěr ve sjednané výši. Žalovaný je naproti tomu povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to ve výši poskytnutého úvěru s příslušenstvím, což ve stanovené lhůtě neučinil. Žalobkyně je tak oprávněna požadovat vrácení jistiny spolu s poplatkem za jeho poskytnutí v částce 17 000Kč (10000 7000), dále smluvní pokutou sjednanou v bodu VIII. smlouvy za prodlení s 5 splátkami vždy po 500Kč (tj. 2 500Kč), celkem 19 500 Kč. Soud proto žalobě vyhověl v celém rozsahu, když žalovaný nijak netvrdil ani neprokázal byť i částečnou úhradu předmětné pohledávky. Současně uložil žalovanému zaplatit úroky z prodlení ve výši odpovídající zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne sjednané splatnosti. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a o.s.ř. tak, že uložil žalovanému povinnost nahradit úspěšnému žalobkyni účelně vynaložené náklady v tomto řízení, představované částkou 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 300 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 252 Kč, celkem 2 252 Kč. Lhůta k plnění byla soudem určena u obou plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná třídenní.