7 C 138/2023-18 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně uplatnila v návrhu doručeném soudu dne 24.2.2023 nárok na zaplacení částky ve výroku I. tohoto rozsudku jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO]. Nároku se domáhala z titulu nevrácené jistiny revolvingového úvěru poskytnuté na účet žalované č. [bankovní účet] v dílčích platbách ze dne 19.2.2021 v částce 8 000 Kč, dne [datum] v částce 6 000 Kč, dne [datum] v částce 1 000 Kč, dne 4.3.2021 v částce 6 000 Kč, dne 10.3.2021 v částce 1 350 Kč, dne [datum] v částce 5 000 Kč a dne 19.3.2021 v částkách 5 000 Kč a 4 500 Kč, celkem 36 850 Kč. 2. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř., s čímž oba účastníci souhlasili, žalovaná postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Žaloba jí byla doručena dne [datum] do vlastních rukou, k této se nijak nevyjádřila. 3. Soud učinil následující zjištění o skutkovém stavu. 4. Žalobkyně doložila soudu formulář o sjednání závazku společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] poskytnout žalované blíže nespecifikovaný (co do výše) revolvingový úvěr na účet žalované č. [bankovní účet]. Z výpisu účtu žalované č. [bankovní účet] soud měl prokázáno, že byly připsány z účtu žalobkyně [číslo] u [právnická osoba] tyto platby dne [datum] částka 8 000 Kč, dne [datum] částka 6 000 Kč, dne [datum] částka 1 000 Kč, dne [datum] částka 6 000 Kč, dne [datum] částka 1 350 Kč, dne [datum] částka 5 000 Kč a dne [datum] částky 5 000 Kč a 4 500 Kč. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyrozuměna o postoupení pohledávky ze smlouvy ze dne [datum] za její osobou ze společnosti [právnická osoba], na žalobkyni a vyzvána k úhradě částky 36 850 Kč do 10 dní. Oproti tomu nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaná na tuto částku žalobkyni cokoliv uhradila. 5. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.). 6. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. V daném případě se žalobkyně domáhala úhrady předmětné částky ze smlouvy o úvěru sjednané dle jejích tvrzení mezi její právní předchůdkyní a žalovanou. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru by se soud jinak zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. A to ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Žalobkyně k této otázce ničeho nedoložila, požadovala toliko úhradu jistiny, která byla žalované právní předchůdkyní vyplacena. Soud proto bez zjišťování dalšího, tedy nařízení jednání k dokazování této nadbytečné skutečnosti, vyhodnotil závazkový vztah jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z. a podle principů vydání bezdůvodného obohacení v ust. § 2991 odst. 1,2 o.z. uložil žalované vydat, co jí bylo na základě tohoto neplatného ujednání poskytnuto. Žalovaná ani částečnou úhradu tohoto plnění netvrdila, ani tedy neprokázala. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původního věřitele, o čemž byla současně souhrnně i žalovaná vyrozuměna. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 36 850 Kč spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši dle nař. vl.č. 351/2013 Sb. 10. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a uložil plně neúspěšné žalované povinnost nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady v tomto řízení, představované částkou 400 Kč za soudní poplatek, odměnou za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 500 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, zvýšené o DPH ve výši 21% v částce 378 Kč Celkem v částce 3 652 Kč. 11. Lhůtu k plnění v obou případech určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. zákonnou třídenní.