7 C 180/2023-29 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částek vymezených ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že poskytla žalované úvěr ve výši 200 000 Kč, který měla splácet formou 120 měsíčních splátek v částce 2 593,39 Kč. Jelikož žalovaná porušila smluvní podmínky, když nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru k [datum]. Žalobkyně požaduje k úhradě mimo dlužné jistiny 185 787,84 Kč, kapitalizovaný obchodní úrok ke dni zesplatnění v částce 5 255,25 Kč, dále kapitalizovaným k datu [datum] v částce 377,63 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení k datu [datum] v částce 9 596,91 Kč, poplatky v částce 1 028 Kč a 900 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, veškeré písemnosti jí byly doručovány soudem na adresu trvalého bydliště v záhlaví rozhodnutí náhradním způsobem. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně se omluvila. 3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. 4. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ banka“), byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě měla banka poskytnout žalované částku 200 000 Kč Tyto prostředky měly být čerpány počínaje téhož dne. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky v 180 měsíčních splátkách po 2 850,39 Kč, spolu s úrokem v sazbě 7,90%, celkem v částce 280 617,17 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil z doložené úvěrové smlouvy. 5. Z výpisu účtu č. [bankovní účet] soud dále zjistil, že částka 200 000 Kč byla čerpána žalovanou dne [datum]. 6. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná informována o zesplatnění dluhu a vyzvána k zaplacení částky 193 167,13 Kč do [datum]. 7. V žádosti o úvěr z [datum] žalovaná ke své osobě uvedla, že je svobodná, žije u rodičů, má 1 vyživovací povinnost, a je zaměstnána na dobu neurčitou u [právnická osoba] spol. s r.o. s příjmem 20 786 Kč jako prodavač/prodejce. Celkový příjem domácnosti vypočetla na 60 tis. Kč a zdroj příjmů označila 1. Jiné splátky závazků neuvedla. 8. Výše příjmu žalované v částce 20 786 Kč za poslední 3 měsíce průměrně byla doložena potvrzením zaměstnavatele z [datum]. 9. K výzvě soudu týkající se doplnění tvrzení a důkazů ohledně způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované doložila žalobkyně vyjádření k procesu tohoto posuzování zpracované [anonymizováno] [jméno] [příjmení], senior manažerkou [anonymizována čtyři slova] datované [datum], dle kterého měla banka vycházet z žádosti žalované, kontroly veškerých dostupných registrů, od disponibilní částky byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (bydlení), náklady vyživované osoby a ostatní. Dle doložené tabulky bylo vycházeno z příjmu 20 786 Kč, dosavadní externí splátky byly zjištěny ve výši 4 348 Kč, interní 0 Kč, podíl klienta na bydlení byl uvažován 34,64%. Dále odložila lustraci exekucí k datu [datum] a úvěrovou angažovanost k neuvedenému datu v částkách 2 847 Kč, 765 Kč, 10 Kč a 726 Kč u 4 závazků. 10. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne [datum]. 11. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru, úroků, úroků z prodlení a poplatků ze smlouvy sjednané se žalovanou v rámci podnikatelské činnosti předhchůdkyně. Takto byla poskytnuta žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu, a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. 18. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 19. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho sch