7 C 185/2023-42 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně uplatnila v návrhu doručeném soudu dne 28.3.2023 nárok na zaplacení částky ve výroku I. tohoto rozsudku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené se žalovaným dne [datum] distančním způsobem na adrese [webová adresa]. Žalovanému poskytla částku 11 100 Kč téhož dne, žalovaný se zavázal uhradit poplatek za [anonymizována tři slova] 29 Kč, [anonymizována tři slova]“ 110 Kč a [anonymizováno] 165 Kč. Žalobkyně žádá jen úhradu jistiny a nákladů na vymáhání pohledávky vyčíslených na 499,78 Kč. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den 31.10.2023, ke kterému se žalobkyně omluvila a žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud učinil následující zjištění o skutkovém stavu. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 11 100 Kč na účet č. [bankovní účet] do 3 dnů oproti úhradě jednorázové částky 14 074 Kč se splatností 25.7.2021. Součástí splátky měla být úhrada poplatku [anonymizována tři slova] 29 Kč měsíčně, [anonymizována tři slova]“ 110 Kč a [anonymizováno] 165 Kč Tyto skutečnosti měl soud prokázány ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, který žalovaný sjednal prostřednictvím SMS kódu. 4. Částka 11 100 Kč byla téhož dne vyplacena na účet žalovaného č. [bankovní účet], jak doložila žalobkyně potvrzením o výplatě z téhož dne. 5. Dále byl žalobkyní doložen výpis o posouzení úvěruschopnosti, dle kterého měl žalovaný ke své osobě uvést, že žije sám, jeho příjem je 25 500 Kč, ověřený příjem měl činit 9 797 Kč. Dále uvedl, že jeho výdaje činí 5 000 Kč měsíčně, vypočtené žalobkyní 6 860 Kč. Dále žalobkyně doložila interní metodiku s popisem postupu při ověřování úvěruschopnosti, podle níž při ověření příjmu využívá služeb [právnická osoba] k použití osobních bankovních údajů klienta a doložení výpisu jeho účtu. Dále ověřuje Centrální evidenci exekucí, insolvenční rejstřík, neplatné doklady MVČR, sankční seznamy atd. K tomuto doložila výpis účtu žalovaného [číslo] za období od [datum] [datum], ze kterého z pravidelných příjmů lze dohledat [anonymizována dvě slova] žalovaného v částce 6 782 Kč a nepravidelný příjem plátce [anonymizována dvě slova] [obec] v částkách okolo 2250 - 3350 Kč. Počáteční stav účtu za dané období byl 0 Kč, konečný mínus 116,11 Kč. Dále byla doložena kopie občanského průkazu žalovaného. 6. Oproti tomu nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný žalobkyni cokoliv uhradil. 7. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle §118a odst. 1 či 3 o.s.ř., kterou soud plní pouze při jednání. 8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.). 9. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. V daném případě se žalobkyně domáhala úhrady předmětné částky ze smlouvy o úvěru sjednané dle jejích tvrzení se žalovaným. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru by se soud předně zabýval posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. A to ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Žalobkyně sice tvrdila, že tuto otázku zkoumala, k této otázce relevantní důkazy mimo výpisu účtu žalovaného nedoložila. Z doloženého výpisu účtu naopak vyplývá, že žalovaný s poukazovanými příjmy na účtu, které sestávaly z [anonymizována dvě slova] okolo 6 700 Kč měsíčně a minimálním příjmem od plátce [anonymizována dvě slova] hospodařil tzv. na doraz, tedy na konci žalobkyní sledovaného období se záporným zůstatkem. Ačkoliv žalobkyně tvrdila, že ověřovala další údaje o žalovaném, ať již exekuční, insolvenční řízení, ničeho nedoložila, shodně jako ověření jakýchkoliv výdajů žalovaného. Tento postup nelze hodnotit jako odbornou péči úvěrujícího při poskytnutí úvěru a předmětný závazkový vztah nezbývá než hodnotit jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z. a podle principů vydání bezdůvodného obohacení v ust. § 2991 odst. 1,2 o.z. uložil žalovanému vydat, co mu bylo na základě tohoto neplatného ujednání poskytnuto. Žalovaný ani částečnou úhradu tohoto plnění netvrdil, ani tedy neprokázal. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 11 100 Kč spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši dle nař. vl.č. 351/2013 Sb. Pokud žalobkyně požadovala dále úhradu nákladů upomínání, tento nárok pro zmíněnou neplatnost zamítl (výrok II.). 16. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni, která byla úspěšná v převážné části účelně vynaložené náklady v tomto řízení, představované částkou 800 Kč za soudní poplatek, odměnou za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 300 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, zvýšené o DPH ve výši 21% v částce 252 Kč Celkem v částce 2 252 Kč. 17. Lhůtu k plnění v obou případech určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. zákonnou třídenní.