7 C 277/2023-38 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 27. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 11 013 spolu s úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 18.9. 2022 smlouvu, na jejímž základě mu poskytla bezúčelový spotřebitelský úvěr 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s poplatky: za poskytnutí úvěru 231 Kč, za bezpečnou splátku 99 Kč. Žalovaný uhradil celkem 3350 Kč včetně poplatků za prodloužení splatnosti úvěru. Dále ničeho neuhradil, dluh sestává z neuhrazené jistiny 6 415 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 396 Kč, úroků v celkové výši 1 372 Kč, účelně vynaložených nákladů 1 330 Kč a smluvních pokut 1500 Kč. 2. Soudem bylo ve věci nařízeno jednání na den 8.12.2023, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobkyně omluvila. Soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud měl prokázán následující skutkový stav. Dne 18.9.2022 uzavřeli společnost [právnická osoba] se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] a žalovaný smlouvu o úvěru, na jejímž základě měla být žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč, kterou se zavázal vrátit dle přiloženého splátkového kalendáře v 24 splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 231 Kč, a to 1.splátka v částce 622 Kč, 1.-8 splátka 734 Kč a 9.-24. v částce 391 Kč, celkem 9632 Kč. Tato smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovaným podepsána prostřednictvím potvrzujícího kódu po předchozím ověření jeho údajů z telefonního čísla [číslo]. Z výpisu čerpání bylo dále zjištěno, že žalovaný částku 7 000 Kč čerpal téhož dne 18.9.2022 na účet č. [bankovní účet]. Současně mimo tvrzenou úhradu žalobkyně nebylo z jeho strany tvrzeno, natož prokázáno, že by na dané plnění uhradil další částku. 4. Žalobkyně doložila dále kopii občanského průkazu žalovaného [číslo]. Dále doložila tzv. kartu klienta, kde žalovaný tvrdil měsíční příjem 30 tis. Kč jako [anonymizováno], další splátky úvěru neuvedl, ani další příjmy členů domácnosti. Podle této karty měly být lustrovány registry lustraci ISIR, NRKI, SOLUS a exekucí bez negativních zjištění. Z těchto byl doložen jen výpis registru NRKI (nebankovního registru klientských informací), dle kterého měl v daném období jeden existující splátkový kontrakt od 22.8.2022 22.9.2023 se splátkou 1 703 Kč měsíčně. Dále žalobkyně doložila výpis účtu [číslo] u [anonymizována dvě slova], kde jsou uvedeny měsíční příjmy a výdaje za období 8/2021-8 2022. Účetní zůstatek činil + 272,21 Kč. Obraty za měsíc srpen 2022 činily + 51 200,21 Kč oproti - 49 875,45Kč, za červenec 2022 + 10 350,11 Kč oproti - 7 740,29 Kč, červen 2022 + 130 300,09Kč oproti - 129 404,89Kč. 5. Žalovaný byl v předžalobní výzvě z 12.5.2023 vyzýván k úhradě dluhu z této smlouvy do 30 dní od sepisu výzvy. 6. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle §118a odst. 1 či 3 o.s.ř., kterou soud plní pouze při jednání. 7. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.). 8. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, poplatků, smluvní pokuty a úroků z prodlení ze smlouvy o úvěru uzavřené se žalovaným. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti tímto poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaný měl poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 15. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho scho