7 C 311/2023-28 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne [datum] domáhala po žalované jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], [IČO], zaplacení částky 12 530 Kč celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne [datum] jí poskytl zápůjčku ve výši 12 000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy a zavázala se poskytnuté prostředky vrátit spolu s částkou 6 799 Kč představující kapitalizovaný úrok z půjčky v částce 2 874 Kč, odměnu za administrativní zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení v částce 865 Kč Tyto měla splatit v 52 týdenních splátkách po 362 Kč. Žalovaná nehradila tyto splátky řádně, poslední uhradila dne [datum] Celkem dle žalobkyně uhradila 5 999 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 8 783,75 Kč a poplatku 3 746,25 Kč, dále úrok jednak v kapitalizované výši 824,27 Kč za období od [datum] a úroku z prodlení 673,73 Kč od [datum] do data postoupení pohledávky dne [datum] z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení.. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo dne [datum] s účinností k [datum] a žalovaná byla o tomto vyrozuměna. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], ke kterému se žalobkyně omluvila a žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Žalovaná je státní příslušník Ukrajiny. Pravomoc zdejšího soudu k projednání žaloby je dána s ohledem na pobyt žalované v ČR v souladu s článkem 48 odst. 5 smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech publikované pod [číslo] Sb. m.s. ze dne [datum]. Použití hmotného práva vyplývá z ustanovení této dvoustranné mezinárodní smlouvy, konkrétně dle jejího článku 48 odst. 1 volbou práva v předmětné smlouvě o zápůjčce. 4. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], [IČO], byla uzavřena dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalované částku 12 000Kč, jejíž převzetí v hotovosti stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky v celkové částce 18 799 spolu s poplatkem tvořeném z úroku v částce 2 874 Kč, poplatku za administrativní činnost ve 1 500 Kč a nákladů za komfortní a flexibilní splátky 865 Kč a doplňkové pojištění 1560 Kč Tyto měla splatit ve 32 týdenních splátkách po 362 Kč, přičemž poslední splátka měla být ve výši 337 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek. 5. Mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaná byla výzvou z [datum] vyzývána k zaplacení dluhu do 10 dní od doručení a současně vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis jí byl doručován dne [datum] dle podacího lístku. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy a podacího lístku. 6. Součástí smluvní dokumentace byla tzv. zákaznická karta sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v den uzavření smlouvy [datum]. V daném případě vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů, dle kterých žalovaná žila v nájmu, byla vdaná a půjčku potřebovala na vybavení domácnosti. Počet vyživovacích povinností uvedla 2. Z údajů o zdroji příjmů a zaměstnání bylo uvedeno, že je na mateřské dovolené a pobírá příspěvek 10 tis. Kč měsíčně od ÚP [obec]. Výše příjmů byla zjištěna v částce 40 tis. a měla sestávat z čistých příjmů žadatele 10 000 Kč a tzv. dalších více nespecifikovaných příjmů domácnosti 30 000 Kč. Výdaje byly specifikovány jako výdaje na externí splátky 1 000 Kč a odhad měsíčních výdajů 3 500 Kč, interní splátky jiných půjček nebyly uvedeny. Z dokumentace měl být doložen výměr důchodu či podpory a 2 výpisy účtu. 7. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalované závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle §118a odst. 1 či 3 o.s.ř., kterou soud plní pouze při jednání. 8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.). 9. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatku ze smlouvy o zápůjčce sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne [datum], na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele [právnická osoba] dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. 16. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění. Žalovaná měla poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako zapůjčitelky. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje záběr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěrus