7 C 314/2022-42 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 27. 7. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky a úroku z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu, na jejímž základě jí poskytla bezúčelový spotřebitelský úvěr 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s poplatky: za poskytnutí [anonymizováno] Kč, poplatku za [anonymizováno] výplatu 199 Kč, za bezpečnou splátku 99 Kč, za [anonymizováno] servis 49 Kč a úrok 980 Kč. Žalovaná uhradila celkem 5 803Kč, požádala 2x o prodloužení splatnosti úvěru o 30 dní s korunovým odkladem, za což jí byl účtován dle smlouvy poplatek 1 980 Kč. Dále ničeho neuhradila, dluh sestává mimo výše uvedených poplatků z neuhrazené jistiny 19 164 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatku za SMS servis 196 Kč, úroků 3 920 Kč, účelně vynaložených nákladů 460 Kč a smluvních pokut 3 308 Kč. Úrok z prodlení byl kapitalizován v částce 259 Kč za období [datum] do [datum] a dále požadován do zaplacení. 2. Soudem bylo ve věci nařízeno jednání na den [datum], ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila, žalobkyně omluvila. Soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud měl prokázán následující skutkový stav. Dne 23.6.2021 uzavřeli společnost [právnická osoba] se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] a žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě měla být žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázala vrátit formou 24 měsíčních splátek dle přiloženého splátkového kalendáře spolu s úrokem v sazbě 49,20% ročně a dalšími poplatky v celkové částce 31 271 Kč. Tato smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím mobilní aplikace [příjmení] na stránkách [webová adresa], žalovanou podepsána prostřednictvím potvrzujícího kódu po předchozím ověření jejích údajů. Z výpisu čerpání bylo dále zjištěno, že žalovaná částku 20 000 Kč čerpala téhož dne, což dokládá i pořízený výpis učtu č. [bankovní účet] Tyto skutečnosti soud zjistil z textu úvěrové smlouvy a potvrzení o platbě. 4. Žalovaná byla v předžalobní výzvě z [datum] odeslané jí [datum] vyzývána k úhradě dluhu z této smlouvy do 30 dní od sepisu výzvy. 5. Současně mimo tvrzené úhrady ze strany žalobkyně nebylo žalovanou tvrzeno, natož prokázáno, že by na dané plnění uhradila další částky. 6. Žalobkyně k výzvě soudu ke zkoumání úvěruschopnosti žalované doložila„ potvrzení o provedení ověření bonity klienta-oddělení řízení rizik,“ z něhož vyplývá, že žalobkyně vycházela z příjmů žalované v částce 25 000 Kč ze zaměstnaneckého poměru, příjmů partnera 0 a počtu dětí 0, shodně jako nulového počtu splátek jiným společnostem. V registru ISIR nebyla žalovaná vedena. Po odpočtu minimálních výdajů na bydlení v částce 4 381 Kč a životního minima členů domácnosti v částce 3 860 Kč dospěla žalobkyně k zbývajícímu [příjmení] (limit nejvyšší měsíční splátky) žalované v částce 19 178 Kč a domácnosti 14 797 Kč. Současně doložila zjištěný přehled splátkových i nesplátkových kontraktů, z nichž byly u žalované zjištěny 2 existující, obě bez splátek po splatnosti a s výši měsíčních splátek 417 Kč u úvěru z [datum] a počtu měsíčních splátek 24, dále úvěr z [datum] v částce 5 000 Kč a jednorázovou splátkou 5 413 Kč. 7. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalované závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle §118a odst. 1 či 3 o.s.ř., kterou soud plní pouze při jednání. 8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.). 9. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, poplatků, smluvní pokuty a úroků z prodlení ze smlouvy o úvěru uzavřené se žalovanou. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti tímto poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaná měla poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK, C [číslo] použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 16. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splá