7 C 53/2023-50 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 18.10.2022 domáhala po žalovaném zaplacení částek vymezených ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] peněžní prostředky ve výši 797 948 Kč, který byl zčásti použit na refinancování dosavadních závazků žalovaného a zbývající část 465 277 Kč mu byla vyplacena. Tyto prostředky se zavázal splatit spolu s úrokem 5,99% p.a. v měsíčních splátkách po 8 946 Kč. Jelikož žalovaný porušil smluvní podmínky, došlo k zesplatnění úvěru k 19.1.2022. Dlužná jistina činí částku 803 012,80 Kč. Žalobkyně požaduje dále úhradu kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení ke dni 30.9.2022 dle doložené transakční historie a dále jdoucí do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, veškeré písemnosti mu byly doručovány soudem na adresu trvalého bydliště v záhlaví rozhodnutí náhradním způsobem. K nařízeným jednáním dne [datum] se bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Soud se nejprve zabýval s ohledem na cizí státní příslušnost žalovaného (občan Slovenské republiky) otázkou pravomoci soudu k řešení tohoto sporu s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém) a výběrem právního řádu, dle něhož má být spor posuzován. Pravomoc soudu k rozhodnutí o tomto návrhu vůči žalovanému vyplývá v souladu s článkem 5 bod 1 z ustanovení čl. 7 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 z 12.12.2012 (Brusel I bis) podle místa plnění ze smlouvy, která je předmětem tohoto sporu. Použití českého hmotného práva pak vyplývá z ujednání v této smlouvě mezi účastníky. 4. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. 5. Mezi účastníky byla dne 29.10.2020 uzavřena smlouva o úvěru na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalovanému částku 797 948 Kč, přičemž částka 332 671 Kč měla být použita ke splacení konsolidovaných dluhů vůči věřitelům [právnická osoba] a [právnická osoba] a použití zbývajících prostředků ponecháno na uvážení žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky v měsíčních splátkách po 8 946 Kč, úvěr byl úročen úrokem sazbě 5,99% a splatný do 20.9.2030. Celková částka, která měla být splacena, činila 1 062 711 Kč, přičemž při řádném splácení bylo dohodnuto prominutí splácení 7 splátek. Tyto skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy mezi účastníky. 6. Z výpisu platební historie (podklady pre súdne konanie) ke smlouvě [číslo] dále zjistil, že částka 797 948 Kč byla žalovaným čerpána v 3 platbách ve dnech 29.10.2020 a 3.11.2020. Žalovaný provedl v období od 20.11.2020 do 20.8.2021 tyto úhrady v částkách 56Kč, 8946Kč, 581Kč, 8946Kč, 581Kč, 1326,72Kč, 7619,28Kč, 9,72Kč, 378,46Kč, 773,82Kč, 6,31Kč, 574,69 Kč, 5,31Kč, 200Kč, 800Kč, 156,69 Kč, 69,7Kč, 17773,61Kč, 0,03Kč, 48,66Kč, 101,41Kč, 479,59Kč, 12,67Kč, 3507,74Kč, 5000Kč, 0,2Kč, 425,39Kč, 42,81Kč, celkem 58 422,81 Kč. 7. Dopisem ze dne 18.12.2021 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 39 847 Kč do [datum] pod následkem zesplatnění. Dalším dopisem z [datum] byl již informován o okamžitém zesplatnění dluhu k tomuto datu a vyzván k zaplacení celkové částky 808 967 Kč. 8. K výzvě soudu týkající se doplnění tvrzení a důkazů ohledně způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doložila žalobkyně záznam interního systému k osobě žalovaného, kde byly evidovány tyto údaje: rodinný stav svobodný, podnikatel s příjmem 25 694 Kč měsíčně, počtem zaměstnanců 1-5, forma bydlení –jiný způsob bydlení, počet členů domácnosti 1 a bez dalších příjmů a výdajů, výše výdajů mimo ČS a ostatní výdaje 0Kč. Doloženo mělo být daňové přiznání z příjmů FO. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2019 soud zjistil, že jeho příjmy činily celkem 1 027 766 Kč, výdaje 1 046 053 Kč. Základ daně byl mínus 18 287 Kč (daňová ztráta) a daň ve výši 0Kč. Při výpočtu příjmů žalovaného vycházela žalobkyně z částky 1 219 Kč ze základu daně (dílčí základ daně převzato+ 18 287 Kč) a příjmů z obratu 25 694 Kč. K 29.10.2020 byly v systému CCB zjištěny jen konsolidované závazky vůči [právnická osoba] a jiný hotovostní úvěr se splátkou 4 056 Kč měsíčně, jiná zjištění a lustrace dalších registrů doložena nebyla. 9. Žalobkyně k výzvě soudu dané při jednání dne 28.4.2023 dle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. k doložení případných dalších tvrzení či důkazů týkajících se ověření úvěruschopnosti žalovaného a zejména příjmů dostatečných pro převzetí závazku z předmětné smlouvy, a výdajů doložila výpisy účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období 1.10.2019 [číslo]. Z těchto soud v souhrnu učinil zjištění, že za období předcházející převzetí závazku na účtu žalovaného dle zaznamenaných obratů mimo jednoho měsíce přesahovaly odepsané částky příjmy. Konkrétně v měsíci [číslo] obrat činil + 41 231 Kč oproti - 45 877 Kč, v měsíci [číslo] + 72 570 Kč oproti - 47 542 Kč, v měsíci [číslo] + 61 900 Kč oproti - 81 807Kč, v měsíci [číslo] + 26 000 Kč oproti – 37 566 Kč, v měsíci [číslo] + 73 000 Kč oproti - 73 449 Kč, v měsíci [číslo] + 68 077 Kč oproti - 68 394Kč, v měsíci [číslo] byla již připsána částka úvěru. Z tohoto výpisu nelze učinit dále relevantní závěr o výdajích žalovaného alespoň na bydlení či životní potřeby. 10. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne 29.10.2020. 11. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru a úroků ze smlouvy sjednané se žalovaným v rámci její podnikatelské činnosti. Takto poskytla žalovanému, fyzické osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu, a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK, C [číslo] použitelných i za účinnosti této právní úpravy. 18. Posledně uvedené rozho