7 C 71/2023-40 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 30. 11. 2022 domáhala po žalované zaplacení celkové částky 14 267 Kč spolu s úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 24.6.2022, na jejímž základě jí poskytla spotřebitelský úvěr 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s poplatky za poskytnutí úvěru 429 Kč, za bezpečnou splátku 99 Kč, za SMS servis 49 Kč. Žalovaná neuhradila na splátky úvěru ničeho. Dluh sestává mimo výše uvedených poplatků a neuhrazené jistiny 13 000Kč, z účelně vynaložených nákladů 300 Kč při prodlení a vymáhání, a smluvní pokuty 390 Kč vypočtená jako 3% nezaplacené jistiny 2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou a byl proto zrušen. Soudem bylo ve věci nařízeno jednání na den [datum], ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavil, žalobkyně omluvila. Soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud měl prokázán následující skutkový stav. Dne 24.6.2022 uzavřeli společnost [právnická osoba] se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] a žalovaná smlouvu o úvěru, na jejímž základě měla být žalované poskytnuta částka 13 000 Kč, kterou se zavázal vrátit do 30 dnů v částce 13 429 Kč. Úroková sazba byla ve smlouvě uvedena 0%, RPSN 48,3%. Tato smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovanou podepsána prostřednictvím potvrzujícího kódu po předchozím ověření jejích údajů dne 23.6.2022. Z výpisu čerpání bylo dále zjištěno, že žalovaná částku 13 000 Kč čerpala téhož dne [datum] a neuhradila ničeho. 4. Žalobkyně doložila dále kopii občanského průkazu žalovaného [číslo] z níž vyplývá toliko, že její rodinný stav byl„ svobodná.“ Dále doložila lustraci Podle potvrzení o provedení ověření bonity klienta měla žalobkyně k datu 23.6.2022 provést lustraci žalované v registru [anonymizováno], [příjmení], NRKI a [anonymizováno] s negativním výsledkem. Dále vycházela z tvrzeného příjmu 18 tis. Kč a dalšího příjmu ostatních členů domácnosti 25 000 Kč, minimálních výdajů klienta 3 910Kč, zbývající [příjmení] klienta 413 Kč. 5. Žalovaná byla v předžalobní výzvě z 14.10.2022 odeslané jí 17.10.2022 vyzývána k úhradě dluhu z této smlouvy do 30 dní od sepisu výzvy. 6. Z výpisu běžného účtu vedeného [právnická osoba] na jméno žalované č. [bankovní účet] za období června 2022 vyplývá, že částka 13 000 Kč byla na účet připsána skutečně dne 24.6.2022. Z tohoto výpisu dále vyplývá obrat za dané období připsáno 29 808 Kč a odepsáno 29 531 Kč, z čehož většina odepsaných plateb je sázkovým kancelářím. 7. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle §118a odst. 1 či 3 o.s.ř., kterou soud plní pouze při jednání. 8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.). 9. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, poplatků, smluvní pokuty a úroků z prodlení ze smlouvy o úvěru uzavřené se žalovaným. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti tímto poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaný měl poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK, C [číslo] použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 16. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří