12 C 321/2023-30 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 73.053,52 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 29. 1. 2020 do 2. 9. 2022 ve výši 1.413,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.517,01 Kč za období od 3. 9. 2022 do 24. 7. 2023, úroku ve výši 4,9 % ročně z částky 73.053,52 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 73.053,52 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 29. 1. 2020 poskytla žalované převodem na účet peněžní prostředky ve výši 100.100 Kč za úrok ve výši 4,9 % ročně. Žalovaná dohodnuté splátky nehradila řádně a včas, došlo proto k zesplatnění úvěru ke dni 2. 9. 2022. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, nahlédla do výpisu z účtu žalované, dále nahlédla do insolvenčního rejstříku a ověřila úvěrovou historii žalované v příslušných databázích. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Polské republice, tedy na území členského státu Evropské unie, jedná se tedy o věc s cizím prvkem. Pravomoc zdejšího soudu v projednávané věci vyplývá z čl. 17 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I. bis), neboť v projednávané věci jde o spor ze spotřebitelské smlouvy a žalovaný, jako spotřebitel, má na území České republiky, v obvodu nadepsaného soudu, své bydliště. Rozhodným právem soud určil s přihlédnutím k povaze projednávané věci a místu obvyklého bydliště žalovaného jakožto spotřebitele právní řád České republiky, ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I.). 4. Ze smlouvy o vedení účtu ze dne 14. 4. 2015 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala pro žalovanou vést běžný účet č. [bankovní účet], přičemž žalovaná je oprávněna nakládat s peněžními prostředky na účtu prostřednictvím internetového bankovnictví a využívat platební kartu. 5. Ze žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru a z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalovaná žalobkyni požádala o poskytnutí úvěru ve výši 100.100 Kč a zároveň prohlásila, že má pravidelný čistý měsíční příjem 23.000 Kč, je vdaná a vyživuje 2 osoby. Dále prohlásila, že splácí půjčky a úvěry ve výši 6.000 Kč měsíčně a její výdaje na bydlení činí 4.000 Kč měsíčně. Výši příjmu žalobkyně ověřila výpisem z běžného účtu č. [bankovní účet], který pro žalovanou vedla. 6. Ze smlouvy o hotovostním úvěru ze dne 29. 1. 2020 č. [anonymizováno] a SMS potvrzení má soud prokázáno, že žalobkyně se prostřednictvím internetového bankovnictví zavázala poskytnout žalované, která je ve smlouvě označena rodným číslem, peněžní prostředky v částce 100.100 Kč, a to převodem na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zároveň zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky i s úroky ve splátkách. 7. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalobkyně žalované částku 100.100 Kč poskytla převodem na účet č. [bankovní účet] 29. 1. 2020. 8. Z historie úvěru soud zjistil, že žalobkyně v souvislosti s úvěrem č. [anonymizováno] evidovala úhrady v celkové výši 45.624,51 Kč. 9. Z dopisu ze dne 2. 9. 2022 a dodejky soud zjistil, že žalobkyně v souvislosti s předmětnou smlouvou sepsala pro žalovanou výzvu k zaplacení dluhu vyplývajícího ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ve výši 3.007.04 Kč s oznámením, že v případě neuhrazení dojde k zesplatnění úvěru. Žalovaná výzvu převzala dne 29. 9. 2022. 10. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum] má soud prokázáno, že zástupce žalobkyně v souvislosti s předmětnou smlouvou odeslal dne 28. 7. 2023 prostřednictvím držitele poštovní licence žalované výzvu k úhradě pohledávky v částce 94.694,46 Kč s přísl. ve lhůtě 7 dnů od odeslání s upozorněním na možnost jejího vymáhání. 11. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud o skutkovém stavu uzavřel, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v částce 100.100 Kč a žalovaná se zavázala tyto žalobkyni vrátit s úroky ve splátkách. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala schopnost žalované úvěr splácet na základě informací poskytnutých žalovanou a ověřených způsobem popsaným v bodu 6 tohoto odůvodnění. Žalobkyně částku 100.100 Kč žalované skutečně poskytla. Žalovaná žalobkyni v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradila částku 45.624,51 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě celého zůstatku úvěru ve lhůtě do 4. 8. 2023 12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 20. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z., současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Soud se v návaznosti na tento právní závěr dále zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá ust. § 86 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování.