16 C 134/2024-49 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 22 873,60 Kč (představujících dlužné splátky za období listopad 2022 až březen 2023 v celkové výši 8 905 Kč, jistinu 10 371,39 Kč,, Anonymizováno, smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny za zrušení smlouvy ve výši 2 043,21 Kč, úrok z prodlení 340 Kč, náklady na odeslání upomínky 450 Kč, náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru 200 Kč, smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátek 564 Kč) s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s žalobkyní, jednající prodejcem na základě mandátní smlouvy, dne 14. 9. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr 33 798 Kč na účet prodejce, který se žalovaný zavázal vrátit i s úrokem v 24 měsíčních splátkách ve výši 1 881 Kč, vždy k 15 dni v měsíci. Úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, rovněž pomocí externích a interních databází BRKI, NRKI, registru dlužníků SOLUS a dalších databází (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, evidence adres obecních úřadů, registr hledaných osob, interní black list žalobkyně), jakož i ze statistických a demografických informací; žalobkyně vyšla z příjmu žalovaného 18 300 Kč čistého měsíčně (doloženého výplatními páskami za období měsíců červenec až srpen 2021), přičemž existenci zaměstnavatele ověřila v aplikaci ARES, CRIBIS, insolvenčním rejstříku; pokud jde o výdaje žalovaného, tam vyšla z žalovaným uvedených nákladů na bydlení 5 000 Kč, což porovnáním s údaji Českého statistického úřadu pro výdaje na bydlení a energie dle regionů byla částka vyšší, dále zohlednila náklady na jednu vyživovanou osobu dle konstanty 2 390 Kč; z registrů zjistila, že žalovaný nebyl a není v prodlení s plněním povinností s úhradami splátek, nejsou k němu negativní informace z rejstříku rizikových subjektů, není proti němu vedeno insolvenční ani exekuční řízení, není v seznamu hledaných osob a nebydlí na adrese obecního úřadu. Žalobkyně tedy vyhodnocovala nejen údaje poskytnuté žalovaným, nýbrž je konfrontovala s výstupy z celé řady registrů a databází, v důsledku čehož neměla pochybnosti o úplnosti, přesnosti a pravdivosti žalovaným sdělených údajů. Současně poukázala na to, že žalovaný v průběhu řízení nevznesl žádnou námitku ohledně porušení povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, přitom důsledkem porušení této povinnosti je relativní neplatnost takového jednání. Protože žalovaný porušil svou povinnost řádně a včas splácet předepsané splátky, konkrétně se dostal do prodlení se splátkami splatnými 15. 11. 2022, 15. 12. 2022, 15. 1. 2023, 15. 2. 2023 a 15. 3. 2023, žalobkyně v souladu s ujednáním úvěr dopisem z , datum, zesplatnila, přičemž k úhradě celého dluhu byl žalovaný vyzván ve lhůtě do 19. 4. 2023.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“).4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:Žalobkyně uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též „prodejce“), smlouvu o obchodním zastoupení, na základě níž se prodejce zavázal pro žalobkyni vyvíjet jako nezávislý podnikatel činnost směřující k poskytování úvěrových produktů žalobkyně zájemcům o úvěrové produkty (prokázáno uvedenou smlouvou). Žalovaný uzavřel s žalobkyní, jednající prodejcem, dne 14. 9. 2021 úvěrovou smlouvu č. , Anonymizováno, , na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 33 798 Kč na koupi zboží – černé elektro, konkrétně televize, a žalovaný se zavázal jej vrátit i s úrokem 24,45 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po 1 881 Kč, počínaje 15. 10. 2021; nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník (prokázáno uvedenou úvěrovou smlouvou, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Úvěr 33 798 Kč byl žalobkyní vyplacen na účet prodejce dne 27. 9. 2021 (prokázáno výpisem z účtu). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má základní vzdělání, je svobodný, má družku, bydlí ve vlastním bytě či domě v obci , adresa, , má 1 vyživovací povinnost, od 1. 9. 2020 je zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, , se sídlem v , Anonymizováno, , na pozici operátor výroby s příjmem 18 300 Kč čistého měsíčně, přičemž má výdaje na bydlení 5 000 Kč měsíčně, žádné další výdaje (splátky jiných úvěrů, výdaje na spoření, ostatní měsíční výdaje) neuváděl, byť formulář předpokládal vyplnění kolonek „splátky ostatních úvěrů“, :výdaje na spoření“ a „ostatní měsíční výdaje“ (prokázáno kartou klienta). Údaje o výši příjmu ze zaměstnání žalobkyně ověřovala z výplatních pásek za červenec a srpen 2021 (prokázáno uvedenými výplatními páskami), osobní údaje pak z potvrzení o přechodném pobytu, občanským průkazem Slovenské republiky a průkazem , podezřelý výraz, , Anonymizováno, (prokázáno uvedenými doklady). V rámci mzdy byl žalovanému zaměstnavatelem vyplacen příspěvek na dopravu (prokázáno uvedenými výplatními páskami za červenec a srpen 2021). Protože žalovaný nehradil dle smluvního ujednání, žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 30. 3. 2023 vyzvala, aby dluh z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ve výši 20 706,39 Kč do 19. 4. 2023 zaplatil; dopis byl žalovanému doručen 4. 4. 2023 (prokázáno uvedeným dopisem spolu s doručenkou). Žalovaný na úvěr č. , hodnota, uhradil celkem 24 953 Kč (prokázáno přehledem plateb i tabulkou umoření).5. Žádné další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť směřovaly ke skutečnostem, které byly s ohledem na právní posouzení věci irelevantní (konkrétně důkazy ke sjednané výši poplatků, smluvních pokut i podmínkám zesplatnění, tj. důkazy obchodními podmínkami a sazebníkem).6. Žalovaný je občanem Slovenské republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval – v souladu s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém – úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též „Brusel I. bis“), a jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále též „Řím I.“), když mezinárodní smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, vyhlášená pod č. 209/1993 Sb., tuto problematiku neupravuje, a dospěl k závěru, že podle čl. 17 bod 1. písm. b) ve spojení s čl. 18 bod 2. Brusel I. bis je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 3 bod 1 Řím I. je rozhodným právem právní řád České republiky, když právo České republiky jako rozhodné právo si strany ujednaly a žalovaný má na území České republiky bydliště (je zde i hlášen k pobytu).7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , dále též „ZSÚ“, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spot