5 C 265/2023-45 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila zejména tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , uzavřela s žalovaným postupně ve dvou případech smlouvu o spotřebitelském úvěru a v jednom případě smlouvu o zápůjčce. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný byl vyzván ke splnění dluhu předžalobní výzvou k plnění. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrových smluv posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry především na základě zhodnocení informací a dokladů požadovaných a získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly ověřeny zejména výplatními páskami, pracovní a nájemní smlouvou. Žalovaný dále prohlásil, že poskytl právní předchůdkyni žalobkyně úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné k posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného a nebylo její povinností prověřovat, zda se žalovaná nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nelze přehlédnout, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1.12.2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy (§ 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru). V dané věci však tato tříletá promlčecí lhůta již uplynula, žalovaný tak již nemůže neplatnost smlouvy ani namítat. Dále žalobkyně k jednotlivým závazkům uvedla, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, pod č. , tel. číslo, byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal zaplatit v 24 měsíčních splátkách po , částka, spolu s poplatkem ve výši , částka, , jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši , částka, a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši , částka, . Poslední splátku žalovaný uhradil dne , datum, , celkem na tuto smlouvu uhradil , částka, . Žalovaný je pak povinen uhradit částku ve výši , částka, (dlužná jistina ve výši , částka, , poplatek ve výši , částka, ), kapitalizované úroky ve výši , částka, , kapitalizované úroky z prodlení ve výši , částka, , úroky ve výši 29% ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, pod č. , tel. číslo, byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal hradit v 18 měsíčních splátkách po , částka, . V souvislosti s tímto spotřebitelským úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši , částka, , jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , s úrokovou sazbou ve výši 24,57 % ročně, a částku za zpracování úvěru a za další péči o zákazníka ve výši , částka, . Poslední splátku žalovaný uhradil dne , datum, , celkem na tuto smlouvu uhradil , částka, . Žalovaný je tak povinen na tuto smlouvu uhradit částku ve výši , částka, (dlužná jistina ve výši , částka, , poplatek ve výši , částka, ), kapitalizované úroky ve výši , částka, , kapitalizované úroky z prodlení ve výši , částka, , úroky ve výši 24,57% ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení. Konečně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, pod č. , tel. číslo, byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal hradit v 21 měsíčních splátkách po , částka, spolu s poplatkem ve výši , částka, , jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , s úrokovou sazbou ve výši 23,43 % ročně, a částku za zpracování úvěru ve výši , částka, a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Poslední splátku žalovaný uhradil dne , datum, . Celkem na svůj dluh uhradil , částka, . Žalovaný je tak povinen na tuto smlouvu uhradit částku ve výši , částka, (dlužná jistina ve výši , částka, , poplatek ve výši , částka, ), kapitalizované úroky ve výši , částka, , kapitalizované úroky z prodlení ve výši , částka, , úroky ve výši 23,43% ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.3. V řízení se přitom jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Bulharské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 62 odst. 1 Nařízení Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Nařízení neobsahuje explicitní úpravu soudní příslušnosti pro řízení proti osobám neznámého pobytu; rozlišuje mezi osobami, které mají bydliště na území některého členského státu (příslušnost se určuje podle článků 4 a 5 Nařízení), a osobami, které nemají bydliště na území některého členského státu (příslušnost se až na výjimky určuje v každém členském státě podle jeho vlastních právních předpisů - viz článek 6 Nařízení). Skutečnost, že žalovaný je neznámého pobytu, tzn. nelze určit, zda má bydliště na území některého členského státu či vně Evropské unie, nemůže bez dalšího znamenat, že by Nařízení neumožňovalo otázku příslušnosti osloveného soudu k projednání žaloby proti osobě neznámého pobytu posoudit. Podle Nařízení lze postupovat i v případě takových žalob, resp. nebrání tomu, aby bylo použito ustanovení národního práva, které umožňuje vést řízení proti osobě, jejíž pobyt není znám. Nelze-li příslušnost určit podle Nařízení proto, že žalovaný je neznámého pobytu, tzn. nelze určit, zda má bydliště na území některého členského státu či mimo Evropskou unii, musí být určena (řešena) podle vnitrostátního práva osloveného soudu, v daném případě podle vnitrostátních procesních pravidel České republiky, konkrétně pak dle ustanovení § 86 o.s.ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2011, sp.zn. 33 Cdo 2485/2008). V dané věci se soudu nepodařilo zjistit bydliště žalovaného. Soud nemá ani žádné průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má skutečné bydliště mimo území Evropské unie. Vlastním šetřením soud zjistil, že poslední známé bydliště žalovaného bylo na adrese , adresa, . Ve smyslu ustanovení § 86 o.s.ř. ve spojení s čl. 4 odst. 1 Nařízení proto soud dospěl k závěru, že lze v projednávané věci určit mezinárodní příslušnost soudů České republiky jakožto soudů členského státu, na jehož území měl žalovaný poslední známé bydliště.4. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 3 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. V daném případě byla volba provedena vždy v jednotlivých smlouvách o zápůjčce ve spojení s obchodními podmínkami, a to odkazem na právní řád České republiky. Rozhodné je tak právo české.5. V souvislosti se zjišťováním místa faktického pobytu žalovaného jako cizince, kterého se na adrese místa jeho posledního známého pobytu nepodařilo obeslat, učinil soud v rámci místního šetření zjištění, že žalovaný se na uvedené adrese fakticky již delší dobu nezdržuje. V návaznosti na zjištěné skutečnosti proto soud žalovanému s odkazem na ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovil opatrovníka z řad advokátů.6. Opatrovník s žalobou nesouhlasil a zejména namítal, že všechny 3 smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, a to jak ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tak ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku. Předmětné smlouvy vykazují znaky lichvy a záro