7 C 263/2023-40 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 29. 6. 2023 domáhala po žalovaném jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], [IČO], zaplacení částky 102 457,30 Kč celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne [datum] mu poskytl zápůjčku ve výši 50 000 Kč. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy a zavázal se poskytnuté prostředky vrátit spolu s částkou 62 824 Kč představující kapitalizovaný úrok z půjčky v částce 48 205 Kč, odměnu za administrativní zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní splácení v hotovosti v částce 10 410 Kč Tyto měl splatit v 21 měsíčních splátkách po 5 373 Kč. Žalovaný nehradil tyto splátky řádně, poslední uhradil dne 2.10.2020. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 44 500 Kč a poplatku 57 957,30Kč, dále úrok jednak v kapitalizované výši 5 028,61 Kč za období od 27.6.2022 a úroku z prodlení 5 823,01 Kč od 23.5. 2021 do data postoupení pohledávky dne 14.12.2022 z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo dne 14.12.2022 a žalovaný byl o tomto vyrozuměn dopisem z téhož dne. 2. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu ust. § 173 odst. 2 o.s.ř.. Soud ve věci nařídil jednání na den 26.1.2024, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], [IČO], byla uzavřena dne 25.9.2020 smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalovanému částku 50 000Kč, jejíž převzetí v hotovosti stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem v částce 60 115 Kč tvořeném z úroku v částce 48 205 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a nákladů za komfortní a flexibilní splácení 10 410 Kč. Dále bylo sjednáno doplňkové pojištění 2 709 Kč Tyto měl splatit ve 21 měsíčních splátkách po 5 373 Kč, poslední 5 364 Kč. Výše úroku u činila 86% Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek. 4. Mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní byla dne 14.12.2022 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaný byl výzvou z 16.12.2022 vyzýván k zaplacení dluhu do 10 dní od doručení a současně vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis mu byl doručován dne 13.1.2023 dle podacího lístku. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy a poštovního archu. 5. Součástí smluvní dokumentace byla tzv. zákaznická karta sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v den uzavření smlouvy. V daném případě vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů, dle kterých žalovaný žil jako nájemník, byl svobodný a půjčku potřeboval na neočekávané výdaje. Z údajů o zaměstnání bylo uvedeno, že pracuje jako dělník u [jméno] [příjmení], [IČO] s 23 700 Kč a další příjmy uvedl 26 080 Kč. Výdaje činily 6 000 Kč, které nebyly blíže specifikovány. Tyto skutečnosti více doloženy soudu nebyly, ač dle této listiny měly být ověřovány ze 2 potvrzení o příjmu. 6. Z úřední činnosti soudu vyplývá, že vůči žalovanému byly vedeny k datu uzavření smlouvy minimálně 2 exekuční řízení pod sp.zn. [spisová značka] o 184 382 Kč (oprávněný OS [obec]) a sp.zn. [spisová značka] o 24 289 Kč (oprávněná VZP). 7. Žalobkyně přítomná při jednání soudu k jeho výzvě k doplnění ověření těchto údajů uvedla, že jiné doklady k dispozici nemá. 8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.). 9. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatku ze smlouvy o zápůjčce sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne 14.12.2022, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele [právnická osoba] dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. 16. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění. Žalovaný měl poskytnuté částky splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovanho ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako zapůjčitelky. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje záběr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 17. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až