7 C 320/2023-80 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném Okresnímu soudu v Mělníku dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky vymezené ve výroku I. a II. Uvedla, že se žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o revolvingové úvěru [číslo] na jejímž základě jí poskytla částku ve výši 25 000 Kč. Tento úvěr měla žalovaná splatit v 24 měsíčních splátkách po 2 368 Kč počínaje měsícem říjnem 2013. Žalovaná uhradila toliko dne [datum] částku 2 400 Kč. Žalobkyně požaduje dluh na jistině v částce 23 395,27 Kč a úhradu úroků, které přehodnotila a přepočítala dle sazeb ČNB pro průměrnou bankovní sazbu v době převzetí peněžních prostředků, tj. 13,66% p.a. Současně požaduje úhradu smluvní pokuty 1 491 Kč dohodnuté v čl. 12 odst. [číslo] za prodlení s úhradou splátky [číslo]. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], ke kterému se žalovaná včas omluvila a požádala o odročení z důvodu [anonymizováno]. Soud jí vyhověl a jednání nařídil na [datum] a uložil jí tuto omluvu dodatečně doložil. K tomuto jednání se bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena dne [datum] smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalované částku 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky v 24 měsíčních splátkách po 2 368 Kč, celkem v částce 56 822 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil z návrhu této smlouvy a oznámení o schválení úvěru z téhož dne. 4. Žalovaná byla vyzývána k zaplacení dluhu 54 432 Kč z této smlouvy výzvou z [datum] odeslanou téhož dne do 7 dní od odeslání výzvy, jak soud zjistil z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu. 5. Dle doložené karty klienta k této smlouvě uváděla žalovaná jako zaměstnání mateřskou dovolenou. K výzvě soudu žalobkyně doložila k jednání tzv. hodnocení klienta z [datum], kde jsou uvedeny příjmy žalované v součtu 23 280 Kč (několikrát tento údaj přeškrtán a opravován), výdaje klienta 3 800 Kč, na děti 4 000 Kč a další jako nájemné, inkaso 4 000 Kč. K tomuto byly doloženy mimo kopie občanského průkazu žalované oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory z [datum] o přiznání přídavků na děti [jméno] a [jméno] [příjmení] v částce po 500 Kč na každou a rodičovského příspěvku 7 600 Kč. Dále měl být žalované vyplácen příspěvek na živobytí 8 920 Kč dle rozhodnutí Úřadu práce ČR, pobočka [obec] z [datum]. Současně bylo vycházeno ze snížení doplatku na bydlení z 6 000 Kč na 5 760 Kč dle rozhodnutí téhož úřadu z [datum]. 6. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy. 7. Podle ust. § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 24.2.2013 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti /jako věřitel ve smyslu § 3 písm. b) z. s. ú./ poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě / jako spotřebiteli ve smyslu § 3 písm. a) z. s. ú., peněžité plnění. Žalovaná měla úvěr splatit spolu s blíže specifikovanými úroky. S ohledem na citované ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinného v době uzavření smlouvy se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně jako úvěrující. Žalobkyně k výzvě soudu ve shodě s judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018 k této otázce doložila toliko posledně uvedená rozhodnutí o přiznání sociálních dávek žalované.. Dle názoru soudu nesplnila povinnost uloženou citovanými ustanoveními a nezkoumala tyto skutečnosti řádně, tedy s požadovanou odbornou péčí. 12. Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ 13. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. 14. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 15. V projednávané věci žalobkyně takovýmto způsobem nepostupovala. Při zjištění úvěruschopnosti se spokojila toliko s rozhodnutími o přiznání dávek st. sociální podpory žalované, některé se vztahující toliko k nezl. dětem. Soud se domnívá, že výplata dávky na živobytí či doplatek na bydlení je okolností, která by měla úvěrující avizovat nedostatek volných finančních prostředků na straně úvěrované, nikoliv vést k závěru o dostatečné úvěruschopnosti. U žalované jiné příjmy zjištěny ani mimo tyto dávky nebyly, jakékoliv výdaje také ne, přičemž právě doplatek na bydlení byl poukazová