Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne , datum, domáhala po žalovaném jako právní nástupce společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , zaplacení částky , částka, celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne , datum, mu poskytl hotovostní úvěr ve výši , částka, . Tuto částku se zavázal vrátit spolu s částkou , částka, představující kapitalizovaný úrok v částce , částka, , odměnu za administrativní zpracování ve výši , částka, a poplatek za komfortní splácení v hotovosti v částce , částka, . Tyto měl splatit v 21 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný nehradil tyto splátky. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 30 tis. Kč a poplatku , částka, , dále smluvní pokutu 15 tis. Kč, úrok jednak v kapitalizované výši , částka, za období od , datum, a úrok z prodlení , částka, od shodného data do , datum, , dále od tohoto data do zaplacení. Žalovaný byl o postoupení pohledávky z 21.10.205 vyrozuměn.2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. K žalobě se také nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , se sídlem v , adresa, , IČ:, IČO, , byla uzavřena dne , datum, smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalovanému částku , částka, , jejíž převzetí v hotovosti stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem v částce , částka, tvořeném z úroku v částce , částka, , poplatku za administrativní činnost ve výši , částka, a nákladů za hotovostní výběr splátek , částka, . Tyto měl splatit v 21měsíčních splátkách po , částka, . Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek.4. Mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaný byl výzvou z téhož dne vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni.5. Součástí smluvní dokumentace byla tzv. zákaznická karta sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v den uzavření smlouvy , datum, . V daném případě vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů, dle kterých žalovaný žil v bydlení, jehož byl spoluvlastník, byl svobodný, s 1 vyživovací povinností a příjem měl ve výši , částka, u zaměstnavatele , Anonymizováno, , další příjem domácnosti měl činit , částka, . Výdaje odhadoval na , částka, bez bližšího vymezení, externí a interní splátky označil 0,-, měly být doloženy pracovní smlouva a výplatní pásky, které soudu doloženy nebyly. Žalobkyně jiné důkazy k posouzení schopnosti žalované závazek splácet nedoložila i přes výzvu soudu.6. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.).7. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatku a smluvní pokuty ze smlouvy o úvěru sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne , datum, , na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele , Anonymizováno, . dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. Soud se dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak z ustálených záběrů judikatorní praxe Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018.13. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Účelem tohoto ustanovení je krom ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, a to soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.14. V projednávané věci dle názoru soudu předchůdkyně žalobkyně nepostupovala v intencích citovaného ustanovení § 86 z.s.ú. a judikatorních rozhodnutí, tedy s řádnou péčí při poskytnutí úvěru žalované. Z informací převzatých od samotného žalovaného vyplývá toliko, že bylo vycházeno z informací, že žalovaný jiné závazky nemá, aniž by konkrétní výstupy z jednotlivých databází žalobkyně doložila, nebyl doložen zjištěný příjem okolo , částka, měsíčně, nadto další příjem domácnosti. Příjem žalovaného deklarovaný okolo 15 tis. Kč sám o sobě bez prověření výdajů, při předpokladu nezbytných životních nákladů včetně bydlení a tvrzené vyživovací povinnosti, je v poměru splátky okolo , právnická osoba, tis. Kč minimálně diskutabilní. Tento postup proto dle názoru soudu nelze hodnotit jako odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného. Uvedenou smlouvu soud vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.15. Způsob vypořádání takto neplatné smlouvy vyplývá ze samotného ustanovení § 87 odstavec 1 a 2 spotřebitelského zákona, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp.zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. , Anonymizováno, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz., které představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Tato úprava je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelům úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odstavec 1 spotřebitelského zákona. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Pokud splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran či rozhodnutí soudu ještě nenastala, nemohl zatím vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.16. Soud proto s ohledem na výše uvedené vypořádal převzaté plnění žalovaným, který částku , částka, obdržel v den uzavření smlouvy, dosud neuhradil ničeho, jiné úhrady netvrdil, ani neprokázal, bylo mu uloženo uhradit tuto částku 30 tis. Kč bez dalších úroků, úroků z prodlení a poplatků či smluvní pokuty dle výše citovaného rozhodnutí, které byly zamítnuty-výrok II. Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.17. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění včetně úroků a úroků z prodlení dospěl k závěru, že neúspěch žalobkyně by byl větší, žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl proto jako ve výroku III a nikomu tedy nepřiznal.